Jak to bylo tenkrát

Ve starém Egyptě byla ztělesněním pojmu krásy královna Nefertiitis (narozena 1375). Měla dlouhou labutí šíji, úzký, světle nalíčený obličej, tmavě orámované mandlové oči, sytě červené rty ohraničené silnou, ostrou konturou. Zcela vyholené obočí nahradila černá uhlová linka. Modrá královská koruna protahovala co možná nejvíce lebku a skrývala pravděpodobně oholenou hlavu. Tu zdobila paruka. I muži té doby se zajímali o svůj vzhled. Vyholovali si lebku a odstraňovali ochlupení z celého těla. Chudší vrstvy se spokojily s parukou z plsti, bohatí vlastnili paruku z lidských vlasů.

Koupele

Své opodstatnění měly časté, několikrát za den opakované koupele. Velké horko a mimořádná vlhkost vzduchu se staly skvělou líhní pro bakterie a choroboplodné zárodky. Po každé takové lázni následovalo použití krému a vonného oleje. Nejoblíbenějším kosmetickým prostředkem byl liliový olej.

Oči
Symbolem nejvyššího božstva - boha slunce Ré, bylo pro Egypťany oko. Oči si proto v obličeji patřičně zvýrazňovali. Horní a dolní víčko se obtahovalo černou uhelnou tužkou. Na horní se pak ještě nanášela zelená barva, vyrobená z malachitu, zeleného uhličitanu měďnatého. Uhel se získával rozdrcením uhličitanu olovnatého, kysličníku měďnatého, železa, manganu a hnědelu. Tato masa se ukládala do mušlí, dutých rákosů a alabastrových váziček. Při použití se mísila s tukem a nanášela dřevěným či slonovinovým špalíčkem. Zajímavé je, že hmota obsahovala složku bránící vzniku hnisavých očních zánětů, a proto ji používali všichni včetně dětí. Stejně jako holení hlavy měl i tento rituál hygienické důvody.

Krása kontra zdraví

Pro Egypťany byla kosmetika a krása vždy spojena se zdravím. Za krásné platily bělostné zuby a svěží dech, za zdravé zase sport - jízda na koni, lov, míčové hry. Hlavní složky kosmetiky tvořily mléko, med, otruby, vosk a léčivé bahno. Tedy ryze přírodní ingredience, k nimž se, a nutno říci oprávněně, výrobci dnešních kosmetických přípravků s velkým zájmem vracejí.

Krása ve středověku

V tomto období panovala uvolněná morálka. Všichni si libovali ve veřejných lázních: v jedné místnosti stála jedna káď vedle druhé a v nich posedávaly zcela nahé ženy společně s muži. Koupání si dále zpestřovali popíjením a dobrým jídlem, k tomu všemu si zpívali. Nebylo výjimkou, že v lázních strávili celou noc a že se díky bujnému veselí spojenému s alkoholem semtam v kádi někdo i utopil.
Lázeňské radovánky, jak víme, netrvaly věčně. Koncem 16.