století přišel mor a také nevyléčitelná pohlavní choroba - syfilis. Lidé své myšlení obrátili a začali věřit, že voda tělo zeslabuje a pokožku celkově přecitlivuje, čímžto k ní lépe mohou nakažlivé nemoci.
Vraťme se však zpátky: péči o vzhled lidé věnovali také velkou pozornost, rozdíl byl ale v tom, že tyto procedury každý v nejpřísnějším soukromí tajil. Následující návod ke kosmetické péči pochází ze 14. století: žena si po koupeli odstranila chloupky depilačním přípravkem, vlasy umyla roztokem ledku s drcenými semeny cizrny, aby byly jemné a poddajné a navoněla je růžovou vodou. Kůrou ořešáku si obarvila dásně i rty a aby byl obličej co možná nejbělejší (bledost potvrzovala šlechtický původ), použila ještě směs ovesné mouky a olovnaté běloby. Zdála-li se jí tvář opálená, mohla ještě přikročit k potření kadidlem a mlékem.
Zvláštní péče se věnovala ústní dutině. Zuby se čistily hadříkem, do nějž se zabalil pálený mramor, datlové pecky, drcené bílé sklo, červené cihly a pemza.
I pleti se dostávalo patřičné péče. Hojně se užívaly bylinné odvary - sloužily k napářkám a odstranění vrásek.

Století osmnácté

Dámy a pánové v období rokoka rozhodně nepotřebovali mýdlo. To nahrazovaly voňavky a parfémy, které měly tělesné pachy pohlcovat. Na špinavém těle se po čase usadila vrstva špíny, která byla považována za "ochrannou" slupku sloužící jako bariéra před škodlivými vlivy.
Ani voda nenašla přílišné uplatnění. Lidé se koupali doma a ve vodě smáčeli jen konečky prstů. Nemyli se v kádích, ale v miskách o obsahu ani ne půl litru. Daleko raději se omývali mlékem nebo alkoholem.
Velký význam v kosmetice měl pudr, který se používal i na paže, ramena, ba dokonce i na paruku. Měl schovat vrásky a další nesrovnalosti pleti. Přebohatě se pudrovali dospělí i děti, jen stěží se dalo rozeznat, kolik je vlastně komu let. Přes pudr se stejně hojně nanášela rtěnka, tvářenka, tuš na řasy a tužka na obočí.
Neuvážené líčení způsobilo, že si jen málokterá třicátnice zachovala svůj půvab. Na pleti se dařilo boláčkům i vřídkům, pokožka vypadala nezdravě a žloutla.
Nejkrásnější byly vesničanky, které, krom toho že se nelíčily, pobývaly na zdravém vzduchu. A další zvláštnost: dívky na vesnicích se většinou nakazily neškodnými neštovicemi při ošetřování dobytka, čímž získaly imunitu proti neštovicím pravým, které nechávaly hluboké jizvy.
Všechny tyto jizvy a pupínky, které postihly dámy z vyšších společností, se maskovaly koketními muškami. Vyráběly se z taftu, hedvábí i kůže a měly tvar srdíčka, komety, hvězdičky, nebo také broučka či oslíka.