První telefon byl sestrojen v roce 1876 americkým vynálezcem Alexandrem Grahamem Bellem (1847-1922). Základ tohoto vynálezu byl stejný jako dnešní telefony (pevné i mobilní sítě), s tím rozdílem, že jej tvořili dvě dřevěné bedničky propojené elektrickým kabelem pod napětím. Uvnitř bedniček byl elektromagnet s membránou. Jakmile se membrána rozvibrovala dopadem zvuku došlo k přenosu akustického signálu, který byl změněn na elektrický pomocí elektromagnetu. Podobně to fungovalo u příjemce - ovšem šlo o změnu zvuku elektrického na akustický. Jedná se tedy o typickou sdělovací soustavu, jejíž součástí je mikrofon, který přeměňuje mechanické kmitání v elektrické tzn. přenos na delší vzdálenosti v podobě kabelů nebo vodičů telefonní sítě.
Jiná možnost se naskýtá u spojení bezdrátového, pomocí elektromagnetického vlnění, šířícího se ve volném prostoru. Soustava vysílač – přijímač. Dochází k převodu na signál, upravovaný pomocí MODULACE (zvuková přeměna modulátorem) – vznikají pásma vln o různých frekvencích.
Bezdrátové telefony se objevili již v roce 1953 , kdy díky vysokofrekvenčním vlnám a síti televizních vysílačů bylo možné spojit se telefonem vybaveným vysílačkou s přijímacím střediskem , které hovor vyslalo normální síti či spojové družici (americký Telstar).

Mikrovlny : nejprve je nutno zmínit se o vlnách elektromagnetických, využívaných jako komunikační média,informace se pak šíří pomocí metalického , respektive optického vedení, či pomocí radiových vln šířených volným prostorem. Nás budou především zajímat radiové vlny o velkém kmitočtu(řádově GHz) tzv.mikrovlny, jejichž vlnová délka je velmi malá(mm či cm), odtud také jejich název.V dnešní době je pro televize, rozhlas a GSM užíváno pásmo od 1 do 60 GHz. Zajímavé je , že charakter šíření mikrovln se blíží vlastnostem světla, což v praxi znamená, že díky zvýšenému kmitočtu vln roste útlum překážek(zdivo,lesní porost,déšť,sníh) a klesají vlnové vlastnosti odrazu a lomu. Aplikace mikrovln se týká hned několika oblastí, přes mikrovlnou troubu,užití v medicíně,radarové technice, až po komunikační aplikace.Tj. družicové a pozemní spoje.
Družicové spoje : vynálezcem telekomunikační družice byl vědec-spisovatel a fantasta A.C.Clark, vlastně se jednalo o veliké plastické balóny(průměr 40m) s hliníkovým obalem na povrchu určený pro odraz signálu (dnes v rozsahu 1až 30GHz).