Héró je jím nesmyslně zostuzená přímo a veřejně při svatebním obřadě. Zdá se, že stejně veřejná Claudiova omluva všechno spraví. Lze ovšem opravdu zapomenout tak velkou křivdu, jaké se jí on dopustil? V Othellovi je výsledkem konfliktů nejenom smrt ideální hrdinky, ale především zánik víry v magický obsah milostného vztahu.

Z podobné nešťastné lásky zešílí a utone Ofélie (Hamlet). Ovšem lady Macbethová (Macbeth) zešílí a spáchá sebevraždu jen kvůli touze po moci skrze svého rozpolceného muže. Smrt je jistě vždy spojen se smutkem a bolestí. Pro Julii (Romeo a Julie) a Gertrundu (Hamlet) je ovšem příjemným východiskem. Julie není schopna opustit svět svých ideálů a vidět skutečnost svého prostředí jinak než v podobě slepé fatality. Gertruda zase podvědomě vnímá jen tíhu svého svědomí. Naivně věříme i v dobrý konec Kordéliina příběhu (Král Lear), který lze označit za dobrý i když jen došlo ke smíření s otcem. Kordélie totiž nakonec umře mučednickou smrtí, čímž symbolicky přenechává "tíhu této smutné doby" těm, co jí přežijí.

Ve skutečnosti nás však v díle přežila o čtyři století. Společně s dalšími Shakespearovými ženami klidně odpočívá, těší se výborného zdraví a čeká až jí zase někdo přečte.