referaty.sk – Všetko čo študent potrebuje
Zlatica
Nedeľa, 28. februára 2021
Shakespearove ženy
Dátum pridania: 13.01.2003 Oznámkuj: 12345
Autor referátu: Ropka
 
Jazyk: Čeština Počet slov: 564
Referát vhodný pre: Stredná odborná škola Počet A4: 2
Priemerná známka: 3.00 Rýchle čítanie: 3m 20s
Pomalé čítanie: 5m 0s
 
Shakespeare vytvořil pestrou paletu ženských charakterů, se kterými mistrně pracoval. Přitom vycházel z jediného vodítka: láska a paradox. Nezakládal si ani na ženské kráse (ostatně co je líbezného na pištícím muži se sukní a špatnou trvalou), protože láska je slepá a ženská vypočítavost mocná.

V Shakespearově době hráli všechny ženské role chlapci, takže Rosalindu z Marné lásky snahy a Violu ve Večeru tříkrálovém hraje chlapec převlečen za ženu, která je převlečena za muže. Pro Rosalindu znamená její převlek únik i osvobození - na celé dvě třetiny komedie se zbavuje ženské role, aby se osvobodila od konvekcí s touto rolí spjatých a od své společenské role. Takto se od pout daných pohlavím osvobozuje i Viola. Zatímco však Rosalinda převlečená za Ganyméda vyzve Orladna, aby ji "jen jako" pokládal za Rosalindu, je divadelní funkce Violina daleko více rafinovanější. Viola se v převlečení dává do služeb Orsinovi a jako jeho páže opakovaně dělá prostředníka mezi ním a Olivií, ačkoliv by ho nejvíce chtěla ona sama.

Tak jako se ryby loví na udičku, tak se i nejstatečnějším mužům mnohdy podlamují kolena pod ženskými pastmi. V Marné lásce snahy, podcenili čtyři pánové ženské kouzlo, když se zavázali spolu vzdát se tohoto potěšení po celé tři roky. Veselé paničky Windsdorské jsou zase ohňostrojem jazykového výstřednosti a vypočítavosti. Mají jednu převládající vlastnost, a to vlastní řeč (zejména paní Čiperná). Zkrocení zlé ženy se zase vyznačuje přetvářkou a paradoxním obrácením zavedených stereotypů. Základním atributem neposlušné dračice byla totiž hubatost a prostořekost, žena poslušná se naopak vyznačovala mlčenlivostí. Bianca mlčí, proto je andělská, Kateřina dokáže dštít slovní oheň a síru, proto je ďábelská. V závěru hry je to ale Bianca, kdo po svatbě přebírá roli neposlušné ženy, zatímco Kateřina udílí všem neposlušným ženám příkladnou lekci. Kateřina sice na konci mluví zcela jinak než na začátku, přesto je důležité, že má poslední slovo.

Petruchia a Kateřinu nám připomene stejně zajímavá dvojici Benedick a Beatrice (Mnoho povyku pro nic). Obranný postoj rozpoznáme i za nádherně dravou slovní hrou Beatrice. Se zjevným potěšením útočí na Benedickovu pýchu, neboť instinktivně vycítí, že je to nejzranitelnější místo mužské psychiky. Přesto z jejích výsměšných řečí lze poznat zájem o Benedicka. A od zájmu není přeci daleko k lásce.

Daleko umírněnější dvojicí Mnoha povyku pro nic je Héró s Claudiem.
 
   1  |  2    ďalej ďalej
 
Zdroje: Slovník světových literárních děl M-Ž (Vladimír Macura, Odeon, Praha 1988), Z oříšku královny Map : povídky ze Shakespeara (Eva Vrchlická, Albatros, Praha 1992), Marná lásky snaha, Jak se vám líbí, Večer tříkrálový, Zkrocení zlé ženy, Mnoho povyku pro nic, Veselé paničky windsorské, Komedie omylů (William Shakespeare, přeložil Martin Hilský, Evropský literární klub a Knižní klub, Praha 1999-2000), Othello (William Shakespeare, přeložil E. A. Saudek, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha 1964)
Copyright © 1999-2019 News and Media Holding, a.s.
Všetky práva vyhradené. Publikovanie alebo šírenie obsahu je zakázané bez predchádzajúceho súhlasu.