Jedním z lidí, kteří uvěřili, že NSDAP by mohla situaci změnit, byl také zámožný absolvent Harvardu Ernst Hanfstaegl. Díky finanční podpoře tohoto muže si strana mohla dovolit ze svého týdeníku Völkischer Beobachter udělat deník. Hanfstaegl chtěl zvýšit svůj vliv na chod novin a vést je konzervativněji. To se mu nepovedlo. Tímto darem pouze významně pomohl straně.

V lednu roku 1923 francouzská armáda obsazuje Porúří (důvodem bylo, že Německo neplatí reparační dávky). Vláda zahajuje pasivní rezistenci, což znamenalo uzavření veškerých továren v Porúří. Důsledkem vládního rozhodnutí však bylo, že veškeří tam pracující dělníci byli bez práce. Tyto dělníky musela vláda nějakým způsobem finančně podpořit. Na vyplacení jejich mezd ovšem neměla, a to ji vedlo k tomu, že nechala vytisknout více peněz. Prudká inflace byla nevyhnutelná. Kurz marky se vyšplhal na 10 000/US dolar. Hitler této situace uměl obratně využít ve svůj prospěch.
V této době byl pro stranu největší oporou Max Erwin von Scheubner – Richter, který jí získával větší příspěvky od ruských průmyslníků, především ropných magnátů.

Velkovévodkyně Victoria
Nejvýznamnější sponzor, kterého von Scheubner – Richter získal, byl Vasilij Biskupsky. V roce 1922 Biskupsky veřejně vyhlásil svou podporu velkovévodovi Cyrilovi Romanovskému, následníkovi ruského trůnu. Za tento akt dostal významnou funkci ve vládě, ze které mohl být Hitlerovi velice prospěšný. Cyrilovu manželku, velkovévodkyni Victorii, vnučku anglické královny Victorie, přitahoval antisemitismus a antikomunismus a později darovala nacistům i některé své šperky. Jediný schopný -Führer

Na podzim roku 1922 organizovala skupina zvaná Společnost otčiny, ke které patřili i nacisté, puč a převzetí vlády. Celou tuto akci organizoval dr. Pittinger. Když však byly jednotky připraveny, Pittinger dostal strach a stáhl se. Hitler zuřil: „Už žádní Pittingerové, už žádné Společnosti otčiny. Tohle panstvo, hrabata a generálové, nedokáží nic. Já ano. Já sám.“ (7) Od té doby o sobě Hitler uvažuje jako o vůdci, Führerovi.
V té době Hitler přišel o většinu svých německých sponzorů. Pravda ale byla taková, že jejich peníze stejně neměli díky inflaci pro Hitlera cenu. „Ernst Hemingway , který tehdy byl dopisovatelem v Evropě popsal, jak strávil čtyři dny v přepychovém hotelu v německém letovisku ve společnosti čtyř přátel.