Protektorátní vláda k tomu ješte vydává castá prohlášení vyzývající obyvatelstvo ke spolupráci s okupanty. Vše vypadá tak, jako by se Ceši smírili s okupací a zacali bez odporu pracovat pro blaho Ríše. Nemci tuto situaci casto komentují tím, že se znásilnení Cechu mení v jejich svedení.
Další kapkou horkosti pro pány z ceskoslovenské exilové vlády musí být odezva spojencu na takrka nulovou odbojovou aktivitu v protektorátu. Londýn pravidelne hodnotil odbojovou cinnost v okupovaných zemích. Ocenoval se stupen škod, které byly v té ci oné zemi okupantum zpusobeny. Jelikož struktura našeho odboje byla v té dobe velmi rozrušena, Ceskoslovensko se v druhé polovine roku 1941 ocitlo na spodní prícce tohoto žebrícku. Prezident Beneš musel pri rozhovorech se západními spojenci vyslechnout spoustu ponižujících poucek o tom, kterak má každá zeme co nejvíce prispívat k válecnému úsilí spojencu. Vyslanec Sovetského svazu zduraznil, že jeho zeme každým dnem na východní fronte ztrácí prumerne 6.000 mužu a že ocení jakoukoli sabotáž v továrnách na munici a zbrane, jakýkoli útok na vojenské transporty smerující naloženy municí, mužstvem a technikou pres naše území na východ. Systematicky zduraznovali, že velké ztráty na životech civilního obyvatelstva se celkove vyplatí. Prezident Beneš tuto kritiku težce nesl a obrátil se svými problémy na prednostu ceskoslovenské zpravodajské sekce v Británii na plukovníka Františka Moravce. Uložil mu za úkol naplánovat sérii sabotážních operací, které by zapusobily na mínení spojencu tak, aby videli, že ceský národ nesouhlasí s nacistickou okupací a nikdy se jí nehodlá podvolit. To melo odstranit nejvetší nocní muru našich exilových politiku, strach ze separátní mírové smlouvy, kterou mohli západní spojenci uzavrít s Hitlerem. To by se pak také mohlo stát, že by si naši zemi podrželi nastálo pod kontrolou Nemci. Musíme si uvedomit, že v této dobe nebyla ješte platnost Mnichovské dohody anulována! A proto bylo nutno toto nebezpecí brát v potaz. Zároven meli útoky organizované z Londýna povzbudit domácí lid k následování.
3. zárí 1941 Moravec zorganizoval poradu, které se zúcastnil on, dále pak major E. Strankmüller a zástupce britské SOE major Peter Wilkinson. Pri této schuzce byly naplánovány jednotlivé parašutistické skupiny, které mely být použity k velké sabotážní kampani v Cechách. Ceskoslovenská rozvedka již dríve vysílala do protektorátu parašutisty, zejména pro udržování spojení s podzemní organizací. Meli zajištovat prenos informací do zahranicí, at vysílackami nebo pomocí kurýru se zprávami.