Tím se však otevrel velký prostor pro další výcvik. Od poloviny ríjna pokracovala jejich další speciální pruprava, zamerená již na speciální úkol. Pruprava zamerená opet na strelbu, destrukce a vrhání výbušnin i na jedoucí auto. Do konce prosince získali velkou jistotu a sebevedomí. Byli udržováni v absolutní izolaci, což ne príliš dobre pusobilo na jejich morálku, príležitostne docházelo i k osobním sporum mezi parašutisty a kapitánem Šustrem.
Parašutisté meli být vysazeni na ploše bývalého vojenského letište Borek, ležícího 2 km západne od Cerhovic u Plzne. V úvahu pripadaly ješte dve záložní plochy. Na parašutisty nemel na míste dopadu nikdo cekat, nikdo nemel dávat v noci znamení letadlu pomocí svetlic ci ohnu. Po dopadu melo být jejich hlavní starostí zakopat padáky, prilby a lopatky tak, aby je nikdo ješte dlouho nenašel. Pak se meli po silnici vydat do blízké Plzne. Na adresách, které obdrželi v Londýne se meli dozvedet informace o situaci a soucasných pomerech. Pak se meli vydat do Prahy. Falešné legitimace, které jim meli umožnit alespon docasný volný pohyb po zemi znely na jména Zdenek Vyskocil, zámecník z Prostejova (Gabcík) a Otto Strnad delník z Brna (Kubiš). Ke kontaktu s ilegálními organizacemi Perun a ÚVOD dostali doporucení od generála Ingra na mikrofilmu. Spojení s Londýnem nebylo zajišteno prímo, ale pouze pres záchytné adresy. Zde jsem narazil na velký rozpor mezi tím, jak toto popisuje František Moravec ve svých pametech a jak se k tomu staví jiná literatura. Moravec nekolikrát zduraznuje, že parašutisté nedostali žádné záchytné adresy, meli pracovat úplne samostatne, protože Londýn si prý byl vedom toho, že adresy jsou staré a nespolehlivé. V nekterých pramenech je zminováno, že Gabcík a Kubiš byli tesne pred svým odletem prijati prezidentem Benešem. Neexistují o tom žádné záznamy, muselo se tedy jednat o zcela soukromou schuzku, což ovšem prezident casto delával.
2.3 Životní príbehy parašutistu
Slovák Josef Gabcík se narodil 8. dubna 1912 v obci Poluvsie u Rajeckých Teplic. Byl nejmladší ze 4 detí. Jeho otec musel odejít za prací do Ameriky. Když se vrátil, rodina si z vydelaných penez koupila rodinný domek s nejakými polnostmi. Mladý Josef vychodil obecnou, meštanskou a pokracovací školu. Poté byl dán do ucení na kováre v Cechách v Kostelci nad Vltavou. Brannou povinnost si odsloužil v letech 1932 - 34 u 14. pešího pluku dislokovaném v Košicích. Pri službe absolvoval poddustojnickou školu a byl povýšen na desátníka. Byl dobrým, ukázneným vojákem.