Obe další skupiny byly také vyhozeny z letadla na špatném míste.
Tri padáky (Gabcík & Kubiš & vak se zbranemi) se pomalu snesly na zasnežené pole nedaleko Nehvizd, vesnice ležící 15 km od Prahy smerem na Hradec Králové. To však naši hrdinové ješte nevedí. Dopad nebyl bez problému, Gabcík si pri prudkém nárazu na stenu silnicního príkopu narazil palec u nohy. Noha notne otekla a on se dokáže pouze belhat. Na cestu do Plzne není ani pomyšlení. Padáky provizorne zakopali, lopatky a prilby ukryli prozatím v polní boude zahradníka Sedlácka. Zbytek noci proleželi schovaní v opušteném lomu nedaleko vesnice. Ráno zjistili, že místo kde nyní jsou, svým popisem vubec neodpovídá tomu, na co je pri výcviku pripravovali a navštíví místní faru. Farári zalžou a predstaví se jako uprchlíci z Nemecka, kterí se potrebují dostat do Prahy. Gabcík S Kubišem se od nej dozvedí, kde se práve nacházejí. Navzdory velké vzdálenosti a Gabcíkovu zranení se rozhodnou odjet do Plzne na kontaktní adresy k Václavu Královi a k Václavu Stehlíkovi do Rokycan. Zde je k Gabcíkovi privolán lékar MUDr. Cáp, který mu ošetrí zranené chodidlo. Teprve odtud se presouvají do Prahy. Pres mlynáre Baumana, který bydlí u Nehvizd se napojí na sokolskou odbojovou organizaci známou jako Jindra (OSVO obec sokolská v odboji). Nácelník vysocanského Sokola Jaroslav Piskácek se jim rozhodne pomoci. Do tajemství zasvetí nekolik rodin, které se mají o Gabcíka s Kubišem starat, skrývat a živit je. O to se postarají rodiny Fafkova, Novákova, Svatošova, Moravcova a Khódlova. Nezapomneli ani na provizorne zakopané padáky a zbrane, lopatky a prilby ledabyle ukryté v zahradnické boude. Kubiš se behem ledna do Nehvizd ješte ctyrikrát vrátí, aby vše uvedl do porádku. Zbrane, trhaviny a munici dopraví spolu s panem Khódlem postupne do Prahy a s pomocí ilegální organizace je uschová poruznu po meste, napríklad v budove kuželníku na Proseku, ci na detském hrbitove v Dáblicích. Z duvodu utajení veci samozrejme pozdeji ješte nekolikrát zmení místo svého uskladnení. Jejich spolupracovníci z ilegální organizace jim seženou fiktivní lékarská potvrzení ruzných nemocí do pracovních knížek, aby se behem pracovní doby mohli volne pohybovat po Praze. V únoru 1942 naváží kontakt s ilegální skupinou okolo docenta V. Krajiny. Parašutisté se s nimi rozdelí o cást své výzbroje (výbušnin) a výstroje. V jednom strašnickém byte provedou také instruktáž o vyhledávání a vytycování ploch pro príjem zbraní z letadel.
Nikdo z jejich pomocníku ale neví nic o jejich skutecném poslání. Parašutisté tvrdí, že byli vysazeni kvuli jistým sabotážním úkolum.