Věhlasný řecký filosof. Narodil se roku 384 před našim letopočtem v iónské osadě Stagiře v Thrakii (odtud někdejší přezdívka Stagirita, se kterou se můžeme setkat např. ve slavném románu Umberta Eca Jméno růže). Archimedův otec Nikomachos byl osobním lékařem makedonského krále.
Roku 367 PK odešel Aristoteles na studia do Athén, kde se nakonec stal oddaným žákem Platónovým.
Roku 343 PK mu byla makedonským králem Filipem svěřena výchova králova syna Alexandra (budoucího Alexandra Velikého). Po Filipově smrti přesídlil opět do Athén, kde učil na gymnáziu a plně se věnoval vědě. Roku 322 PK musel pro neshody odejít do Chalkidy, kde téhož roku zemřel.
Aristoteles je považován za zakladatele logiky a řady vědeckých disciplín. Filozofii rozděloval do třech kategorií - teoretickou (učení o bytí, jeho částech, příčinách a základech), praktickou (o lidské činnosti) a poetickou (o tvorbě krásna a užitku). Podle Aristotela působí při vzniku všech věcí čtyři příčiny - látka (stálý podklad dění, trvající při změně věci v jinou), forma (určitost věci, skutečnost), účel a hybná příčina. Příklad - stůl je vyroben ze dřeva. Dřevo je tedy látka, která zůstane zachována, i když je stůl zničen. Stůl, to je forma. Hybnou příčinou je stolař, který stůl vyrobil. Účelem pak vše, k čemu stůl slouží.   Za příčinu všeho pohybu, řádu a dobra ve vesmíru považoval nehybného prvního hybatele..
Hlavní spisy: Metafyzika, První a druhé analytiky, Fyzika, O duši.