V roce 1847 se objevuje druhé vydání jeho disertační práce „O čtverém kořeni věty o dostatečném důvodu“. O dva roky později, krátce po posledním shledání, umírá jeho sestra Adele a další dva roky poté (1851) Schopenhauer dokončuje a vydává - a opět bez honoráře - souborný spis „Parerga a paralipomena“ ve kterém jsou zahrnuty menší, populárnější a duchaplně znějící texty v čele s hlavním dílem „Aforismy k životní moudrosti“ („Aphorismen zur Lebenweisheit“). Zvlášť jedovatým sarkasmem proslul pamflet „O univerzitní filozofii“ („Über die Universitäts-Philosofie“), v němž útočí na německou klasickou filozofii, hlavně na Fichta, Schellinga a Hegela. Dále významnější spisy jako „Trancendentální přemítání o zřejmé záměrnosti v osudu jednotlivce“ („Transscendente Spekulation über die anscheinende Absichtlichkeit im Schicksale des Einzelnen“), „Pojednání o duchařství a vše co s tím souvisí“ („Versuch über das Geistersehen und was damit zusammenhängt“), „O úsudku, kritice, chvále a slávě“ („Über Urteil, Kritik, Beifall und Ruhm“), „O učenosti a učených“ („Über Gelehrsamkeit und Gelehrte“), „Samostatné myšlení“ („Selbstdenken“), „O spisovatelství a stylu“ („Über Schriftstellerei und Stil“), „O ženách“ (“ Über die Weiber“), „O hluku a zvucích“ („Über Lärm und Geräusch“), „O smrti“ („Über den Tod“). Pro autora to byly práce vedlejší a jakési pozůstatky, nicméně přinesly mu konečně viditelný úspěch a patří i dnes mezi díla, která jsou pro laické čtenářstvo nejznámější a jsou i nejčastěji čtené. V roce 1854 vychází druhé vydání „Vůle v přírodě“. V této době se sbližuje s advokátem, spisovatelem cestopisů a románů Wilhelmem Gwinnerem, jež se později stává jeho jediným důvěrníkem a prvním životopiscem. Nakonec, po smrti dalšího Schopenhauerova přítele, dr. Martina Emdena, namísto něj, i vykonavatelem jeho závěti. S rostoucím zájmem o Schopenhauerovo dílo roste zájem i o jeho osobu. Proto se roku 1855 objevuje malíř Jules Lunteschütz, který se rozhodl zdarma mistra namalovat. Bylo to ovšem jen z čiré spekulace o budoucí velké hodnotě tohoto díla. Portrét získává statkář Karel Ferdinand a po jeho smrti se dostává do vlastnictví Germánského národního muzea v Norimberku. V den jeho sedmdesátých narozenin (22. 2. 1858) je mu nabídnuto členství v Královské akademii v Berlíně, které odmítá. O rok později vychází třetí vydaní jeho hlavního díla. 9. září 1860 Schopenhauer dostává zápal plic. 18. září ho naposledy navštíví přítel Wilhelm Gwinner a v pátek, 21. září ráno, Arthur Schopenhauer umírá. Pohřeb se koná o pět dní později na Městském hlavním hřbitově.