Ve své závěti učinil universálním dědicem svého majetku, mimo řadu jiných i Fond na podporu pruských vojáků, zřízeném v Berlíně.



4. Osobnost Artura Schopenhauera

Arthur Schopenhauer byl mladším součastníkem velikánů německé klasické filozofie, I. Kanta, J. G. Fichta, F. W. J. Schelinga a G. W. F. Hegela. I když je kritizoval, leccos si z jejich myšlenek vypůjčil. Veřejně se hlásil ke Kantovi a jeho trancendentální teorii poznání, naproti tomu jeho etiku rázně odmítal. Inspiroval se i myšlenkami Fichteho a Schellinga, veřejně se k tomu však většinou nepřiznával. Hegelovu racionalistickou, logicko-dialektickou a optimistickou metafyziku absolutna však jednoznačně odmítal. Ač byl součastníkem německé klasické filozofie, byl přes jisté dílčí podobnosti a shody v zásadě jejím přímým antipodem. V lůně německého idealismu razil cestu k jeho radikálnímu překonání. Zcela právem je hodnocen jako jeden z nejdůležitějších průkopníků poklasické (pohegelovské) filozofie 19. století, z níž z velké části vyrůstá i naše současné myšlení.