Zidane byl v tomto období
hlavní osobností „bianconeri“. V létě roku 1998 Francie vyhrála mistrovství světa. Zidane,
kterého spousta lidí kritizovala za slabé výkony v průběhu
turnaje, všechny umlčel dvěma trefami ve finále proti
Brazílii. Na konci roku získal Zizou Zlatý míč i cenu pro
nejlepšího hráče světa udělovanou FIFA. V následující sezoně se Juventusu na dlouhou dobu zranil
Alessandro del Piero, brilantní technik s citem pro přihrávku,
jehož nikdo nedokázal nahradit. Tým spadl na šesté místo
tabulky a trenér Lippi od něj odešel již v průběhu sezony. Nahradil ho Ancelotti, který odvedl výborný kus práce a vedl
tým k jistému vítězství v lize. Zbabraný konec sezony však
všechno zkazil. Na Zidana se snesla obrovská vlna kritiky, že
nedokáže týmu pomoci, když je to nejvíce třeba a hráč začínal
být znechucen. Náladu si spravil na EURU 2000, kde jako pravý vůdce dovedl
tým až do vítězného finále. Na konci roku znovu získal cenu
FIFA. V sezoně 2000-01 ale znovu nedokázal zvítězit s
Juventusem a učinil konečné rozhodnutí. Za neuvěřitelných 46
milionů liber odešel z Turína do Realu Madrid, nejlepšího
celku současnosti. Po počátečních problémech se skvěle
adaptoval a stal se hvězdou týmu hvězd, který v roce 2002 opět
vyhrál Ligu mistrů. UEFA pak Zidana ocenila jako
nejužitečnějšího klubového hráče sezony 2001/2002. Na mezinárodní scéně však musel Zidane v roce 2002 překousnout
hořkou pilulku. Kvůli zranění takřka nezasáhl do bojů na
mistrovstí světa v Japonsku a Koreji a favorit šampionátu
Francie, který bez něj působil bezradným dojmem, vypadl již v
základní skupině. Se svou ženou Veronique má Zidane dva syny, Enza a Lucu. Kromě
reklamy pro firmu Adidas je například hlavním mužským modelem
světoznámého Christiana Diora.