Lidé tehdejší doby neměli závor, neznali slova mé, tvé, nezavírali dobytek na noc, protože nabylo loupežníků. A jak šel čas, lidem se zachtělo více jmění, začali prudší ohně. Mezi nimi povstal jeden muž jménem Krok, podle něhož je znám hrad u vsi Ztečna. Byl to muž za svého věku naprosto dokonalý, bohatý statky pozemskými, rozvážný, důmyslný. K němu se sbíhali jak k úlům lidé nejen vlastního jeho rodu, nýbrž i z celé země všichni, aby je rozsuzoval. Tento znamenitý muž neměl mužské potomky, nýbrž tři dcery. Nejstařší se jmenovala Kazi, znala byliny. Ctihodná Teta byla z dcer Krokových druhá, žena jemného citu a bez muže svobodně žila. Ta vystavěla hrad na vrcholu strmé skály u řeky Mže a nazvala jej Tetín. Třetí, věkem nejmladší, byla Libuše, ta vystavěla též hrad u vsi Ztečna a nazvala jej Libušín. Kosmas píše v tomto díle hlavně o Přemyslovcích a feudálech. Děj kroniky, rozdělený do tří částí, se odehrává v Čechách, od pohřbu Bořivoje I., až po smrt knížete Vladislava I. I. část: První kniha obsahuje báje a pověsti, které byly už hodně pozměněny, proto se v nich nevyskytuje moc pravdivého základu. Vypráví příběhy od smrti Bořivoje I. až po úmrtí knížete Oldřicha. II. část: Druhá kniha vypráví o událostech od nastoupení Břetislava I. až po nastoupení po nastolení vlády Břetislava II. v roce 1092 n. l. V této knize jako jediné Kosmas čerpá ze svých zážitků, v jiných knihách se odvolává na výklady svědků. III. část: Třetí kniha líčí České dějiny v podobě pověstí od roku 1093 n. l. až po smrt knížete Vladislava I. Ke kronice existují ještě dodatky, které jsou někdy považovány za knihu čtvrtou, ale to není oficiální. popis: Kosmasova kronika je nejstarší Českou dochovanou kronikou. Autor této knihy byl děkanem v pražském kostele. Začátek díla se datuje přibližně od roku 1110 n. l., avšak některé prameny uvádějí 1119-1122.

Vladislav Vančura: Obrazy z dějin národa českého
Kosmas

Obsah
Příběh se odehrává v 12. století. Hlavní postavou je kanovník Pražské kapituly Kosmas. Žije spokojeně s manželkou Božetěchou v pražském kanovnickém domě. Kosmas není vybíravý v jídle, ale je vybíravý v literatuře. Má zálibu v historických spisech a jako latinskému kanovníku mu nevadí ani pohanské, ani staroslověnské spisy. Za účelem vyprávění si zve do svého příbytku různé starce a žebráky a dává jim za to jídlo a peníze. Od roku 1114 k němu dochází čtyři starci: pohan zvířecího výrazu, chromý zajatec, který přišel ve válce o ruku, bývalý výborný lučištník a uprchlý otrok. Jednání kanovníka s pohany a chudými bylo proti řádu, ale Kosmas toho nedbal.