Kdykoliv se v minulých letech vzpomínalo mnichovských dnů roku 1938, byla jednostranně zdůrazňována tehdejší role Klementa Gottwalda v hnutí na obranu republiky. O ostatních politicích, kteří se tenkrát výrazně vlastenecky a protikapitulantsky angažovali, se jaksi nemluvilo a nepsalo. A tak upadlo v zapomenutí i jméno muže, k němuž se v září 1938 upínaly naděje široké veřejnosti - Dr. Ladislava Rašína, staršího syna prvního československého ministra financí a legendárního "muže 28. října", dr. Aloise Rašína.

Ladislav Rašín se narodil 22. června 1900 v Praze. Od dětství se v rodinném kruhu setkával s politikou a záhy poznal i důsledky politické persekuce. V době otcova věznění za 1. světové války byl přes svůj chlapecký věk velkou oporou své matce, paní Karle Rašínové, a mladším sourozencům. Po válce začal studovat práva a součastné pomáhal svému otci jako osobní tajemník. Universitní studia dokončil právě v osudném roce 1923, na jehož prahu zmařil mladistvý atentátník život dr. Aloise Rašína. Ladislav tehdy přísahal, že půjde v otcových šlépějích. A přísahu opravdu splnil.

Začátkem roku 1924 odjel do Paříže studovat materiály nedávné mírové konference, týkající se vzniku ČSR. Ze studií ve francouzských archivech vytěžil zajímavou knihu "Vznik a uznání Československého státu", dokazující význam převratu 28. října 1918 jako aktu, který fakticky i právně založil existenci samostatného Československa. Po návratu do Prahy uspořádal otcův archiv, připravil k vydání torso jeho "Paměti" (vyšlo pak roku 1929) a posléze začal vykonávat advokátní praxi. Zároveň politicky pracoval v Československé národní demokracii, kde se stal jedním z reprezentantů intelektuálské frakce kolem revue "Národní myšlenka", jejímž ideovým patronem byl básník Viktor Dyk a hlavními mluvčími dr. Vlastimil Klíma a dr. Ing. František Toušek.

Roku 1935 byl Ladislav Rašín zvolen poslancem Národního shromáždění za národní sjednocení. Hned po volbách se rozhodně postavil proti agrárnickým pokusům o vytvoření pravicové vládní koalice zahrnující i henleinovce. V následujících letech se opakovaně vyslovil pro zákaz Sudetoněmecké strany. Spolu se svými přáteli V. Klímou a Fr. Touškem se stavěl proti fašisujícím tendencím v Národním sjednocení a roku 1937 se všichni tři významně podíleli na přípravě nového programu strany, vycházejícího plně z tradic Čs. národní demokracie.

Na jaře 1938 patřil dr.