Ladislav Rašin k iniciátorům oposiční skupiny poslanců vládních stran, kteří odmítali defaitistickou politiku ústupků Henleinovi a Hitlerovi a požadovali rozhodnou obranu republiky. Tato skupina navázala spolupráci i s komunistickými poslanci Gottwaldem, Kopeckým, Švermou a Ottou Synkem a s nimi také po berchtesgadenském ultimatu v září 1938 vytvořila výbor na obranu republiky v čele s Ladislavem Rašínem. Při známé manifestaci před parlamentem 22. září 1938 nemluvil z balkonu Rudolfina pouze Gottwald, jehož projev býval tradičně připomínán, ale také bouřlivě aplaudovaný Ladislav Rašín, kterého sami komunisté považovali za nejvhodnějšího kandidáta na funkci předsedy vlády obrany republiky.

Události se však vyvinuly tragicky. 30. září intervenoval Rašín spolu s dalšími členy Výboru u presidenta Beneše proti přijetí mnichovského diktátu. Řekl zde tehdy varovná slova: "Příští generace nás odsoudí, že jsem bez boje odevzdali své kraje.. K té cizí zbabělosti připojujeme zbabělost vlastní. Je pravda, že jiní zradili nás, ale my zrazujme sami sebe!"

Po příchodu německých okupantů patřil Ladislav Rašín k prvním organisátorům domácího odboje. Stal se jedním z představitelů Politického ústředí, v němž zastupoval národní demokraty. Již 13. prosince 1939 byl však zatčen gestapem, vězněn na Pankráci a v létě 1940 převezen do Berlína, kde strávil dlouhé měsíce v morbidním prostředí věznice Moabit a Plötzensee. Teprve v prosinci 1941 byl postaven před soud, kde pronesl odvážnou obhajobu své činnosti, dokazující, že z hlediska svého národa se nedopustil žádné velezrady a že naopak nacističtí vládci soustavně porušují svá vlastní ustanovení o protektorátní autonomii. Byl odsouzen k trestu smrti, který mu byl o rok později zmírněn na patnáctiletý žalář. Prošel pak několika německými věznicemi a káznicemi. Z fyzického strádání těžce onemocněl. Zcela vyčerpán byl počátkem roku 1945 převezen do vězeňské nemocnice ve Frankfurtu nad Mohanem, kde 20. března 1945 - několik dnů před příchodem americké armády - zemřel.

Tak byl předčasně přerván život nadaného a odvážného českého politika, důstojného pokračovatele svého otce. V poválečných politických zápasech mohla osobnost jeho formátu sehrát významnou roli. Vnucuje se ovšem otázka, jaké by byly jeho osudy po únoru 1948...

Urna s popelem dr. Ladislava Rašína je dnes uložena spolu s urnou dr. Aloise Rašína na hřbitově u sv. Matěje v Dejvicích. K nim přibyla i urna vdovy po Ladislavu Rašínovi, paní Marie Rašínové, dlouholeté strážkyně rodinného odkazu, jež zemřela 2. června 1990 ve věku devadesáti let.