Po amnestii v červenci 1917 - o kterou nežádal - se vrátil do Prahy a 22. září byl znovu promován na doktora práv. Znovu se zapojuje do politické i odbojové činnosti, snaží se mařit dodávky zbraní, organizuje spojení s českými politiky v cizině. Až konečně přišlo vítězství. Zatímco jásají na ulicích statisíce Čechů , kteří doposavad ve své většině byli loajálními lokaji Habsburků, Alois Rašín společně s A. Švehlou, J. Stříbrným, Fr. Soukupem a V. Šrobárem pracují v čele revolučního Národního výboru. Z Rašínova pera vychází první zákon Československé republiky. Rašín, určený původně za organizátora státní správy a tedy do funkce ministra vnitra na sebe bere mnohem obtížnější úkol: položit základy peněžního a finančního uspořádání státu. Byl jmenován v první Kramářově vládě ministrem financí a setrval v této funkci do 7. července 1919. Veškerou svou energii zaměřil na překonání poválečného hospodářského, finančního a peněžního chaosu. Proslulá je jeho měnová reforma z března 1919, kterou osamostatnil československou měnu a položil základy k provádění vlastní měnové politiky. Jeho mnohá opatření se citelně dotkla té části obyvatelstva, která čekala, že nový stát bude doslova dojnou krávou. Rašín se stal terčem mnoha útoků, obecným hromosvodem nářků a kritiky. Nadšení prvních poválečných měsíců vyprchalo a obecné volby v létě 1919 ukázaly jasně tyto změny ve veřejném mínění. V nové vládě již Rašín nebyl. Přesto i nadále využíval svého vlivu, aby nabádal k šetrnosti, k pracovitosti, proti zneužívání výhod, proti nekonečným požadavkům na uznání zásluh. Znovu byl 8. října 1922 povolán do čela ministerstva financí Švehlovy vlády. Opět byl nekompromisní v úsporné rozpočtové politice. Stačí připomenout jeho slavný (bohužel poslední) projev, když řekl na adresu těch, kteří žádali stále více od státu: "Bojovali jsme za tebe, zaplať. Zaplať hotově, zaplať výhodami, privilegii ve svobodné, rovnoprávné, demokratické republice! Práce pro národ se neplatí !". Konec byl tragický. Dne 5.ledna 1923, když vycházel ze svého bytu, střelil jej úkladně do zad mladý komunista. Po těžkém utrpení zemřel 18.února 1923.

Jaký člověk se skrývá za tímto stručným historickým exkurzem ? Velmi cílevědomý a pracovitý národohospodář a státník, ale také přesvědčený demokrat, zanícený nacionalista a vlastenec. A k tomu všemu osobní poctivost, odvaha a skromnost. Byl radikál a věděl o tom, uměl mluvit přímo a přímočaře. Lidé na to reagovali zcela přirozeně: buďto ho nenáviděli a báli se ho, nebo ho milovali a šli za ním.