Narodil se 18. října 1867 v Nechanicích, obci nedaleko Hradce Králové. Studoval gymnázium v Novém Bydžově, Broumově a Hradci Králové, odkud přišel roku 1887 do Prahy jako posluchač právnické fakulty Karlovy univerzity. Už v době právnických studií začal projevovat živý zájem o politické dění. Mezi akademickou mládeží v té době vznikalo tzv. pokrokové hnutí, v jehož rámci chtěl mladý Rašín získat také dělnický a živnostenský dorost pro boj za nový český politický směr. Už v roce 1891 napsal brožuru "České státní právo", která nemohla uniknout pozornosti úřadů a policie, která brožuru zabavila a Rašína začala soudně vyšetřovat. Radikalismus mládeže nabíral na síle projevujíce se agitací a demonstracemi, což vídeňská vláda nehodlala akceptovat. S hlavními představiteli studentského hnutí byl zahájen soudní proces, známý jako proces s Omladinou (označení, s kterým přišla policie, když vykonstruovali tento proces). Po vleklém přelíčení byl 14. února 1894 vynesen rozsudek, ve kterém bylo pro velezradu odsouzeno 68 obžalovaných k různým trestům vězení. Rašín jako jeden z intelektuálních vůdců byl odsouzen k dvěma letům, které si až na několik málo dní odpykal na Borech u Plzně. Ani tak tvrdá perzekuce však nepřiměla Rašína, aby polevil ve své politické práci pro svobodu své vlasti. V únoru 1899 dokonce ustanovuje stranu radikálně státoprávní, se kterou se však již o rok později rozchází. Když se v letech 1905 až 1907 mění vedení strany Mladočechů, s novými vůdci K.Kramářem a Fr. Fiedlerem, přichází Rašín do této strany a ocitá se rázem v jejím popředí. V roce 1911 kandiduje za Klatovy do říšské rady a je úspěšný. Po vypuknutí první světové války se Rašín neohroženě angažuje v protirakouském odboji, zejména napojením na organizaci "Mafie". V červnu 1915 je však zatčen a odvezen do vojenského vězení ve Vídni. Společně s Karlem Kramářem a dalšími byl obžalován z velezrady. 3.června 1916 je vynesen, vůči všem, rozsudek smrti. Přijal ho s ledovým klidem. Vykonání popravy zabránila smrt císaře Františka Josefa I., jeho nástupce Karel I. dne 5. ledna 1917 rozsudek smrti změnil na doživotní žalář. Ve vězení se Rašín věnoval práci na přípravě ústavy budoucího svobodného českého státu, ve který pevně věřil, a na jeho hospodářském, zejména finančním uspořádáním. Jak se Rakousko-Uhersko začínalo vnitřně rozkládat, sílil i tlak na propuštění významných představitelů české inteligence uvězněných v rakouských žalářích.