František Ježek se narodil v Chrudimi. Vystudoval gymnázium, později vyšší právnickou fakultu bez diplomu. Již od mládí, jako většina postav se zajímá o politiku a je aktivně činný ve studentských organizacích a jejich akcích. Např. v roce 1910 při ohromné studentské manifestaci pro Akademický dům je jejím hlavním referentem. O rok později se stává předsedou českého studentstva (jímž je až do roku 1913) a v této době se také poprvé setkává s A. Rašínem (jehož dílo a odkaz později důsledně obhajuje).
F. Ježek nikdy nepatřil k nejradikálnějším politikům a dokonce měl v dobách svých studentských aktivit větší názorové neshody s K. Kramářem, které však zmizely s Kramářovým uvězněním v r.1914. Během války byl F. Ježek naverbován a musel sloužit v c.k.uniformě. Ihned po skončení války a vyhlášení samostatnosti ČSR dostal z Prahy řadu dopisů, jenž ho zvaly k v té době tolik potřebné práci pro vlast, neboť bylo málo dobrých a obětavých pracovníků.
V roce 1920 absolvuje spolu s K. Kramářem významnou politickou cestu na Slovensko, aby vyřešil vzájemné vztahy mezi oběma národy v jednotném státě a propojení státní a politické moci. V roce 1921 je členem Národního klubu a v letech 1921-1923 je poslancem Jednoty zemské. Také v roce 1921 apeluje na A. Rašína, aby nevstupoval do nové vlády, kvůli nebezpečí pro jeho osobu, ale i stranu. (Některé novinové články v té době totiž skoro nabádaly ke zločinu na tohoto státníka - bohužel později se ukázalo, že úspěšně).
V roce 1923 se dostává do ústředí Národní demokracie, stěhuje se do Prahy a o dva roky později se stává poslancem za ND. Tím je poté nepřetržitě až do roku 1939 (později samozřejmě už za Národní sjednocení).
Během 30. let bojoval za zřízení pomníků A. Rašínovi, neboť bylo podle něj nehorázné, že několik let po své smrti nemá zakladatel naší měny žádný památník. "Pomníky těch, kteří se o národ a stát zasloužili jsou naší národní povinností!", pronáší na půdě parlamentu. V roce 1933, v době 10. výročí smrti A. Rašína, vedl a uspořádal vzpomínkový pietní pochod Prahou až k domu v Žitné ulici, kde Rašín bydlel.
Od roku 1932 spolupracuje s F. Lukavským v boji za pozvednutí českých menšin a národní obnovu v pohraničí, účastní se otevírání nových českých škol, které pomáhal vybudovat. V roce 1934 začíná proces spojování ND s Národní frontou a Národní ligou. F. Ježkovi se však nelíbí, že při prvních společných volbách (doplňovací volby v Písku) Národního sjednocení je mužem číslo jedna J.

Stříbrný.
Při parlamentních volbách v r.1935 se stává opět poslancem a zároveň předsedou poslaneckého klubu NS, kde poctivě po celou dobu své funkce pracuje. O dva roky později, kdy dochází k roztržce v NS mezi bývalou ND a NL, spolu s F. X. Hodáčem vede jednání s ligistickou frakcí. Jejich nabídka smíru za odchod J. Stříbrného z funkcí je odmítnuta, vzniká tedy Lidové hnutí v NS, které se později osamostatňuje.
V červnu 1937 na 1. řádném sjezdu NS (po smrti K. Kramáře) je zvolen jedním z pěti místopředsedů strany. V březnu 1938 se dostává do nové vlády za NS jako ministr bez resortu, v květnu se stává ministrem zdravotnictví.
I v kritické době po září 1938 je samozřejmě činný, už ve Straně Národní jednoty. Během války pracuje v odboji. Po válce se F. Ježek stahuje do ústraní.
F. Ježek coby publicista a novinář psal za 1.republiky mimo jiné do Studentských listů a Národních listů. Taktéž vydal několik vzpomínkových knih o významných postavách našeho novodobého státu.
F. Ježek se ještě dožil uvolnění poměrů v komunisticko-socialistickém Československu, zažil i bouřlivý rok 1968. Ještě v roce 1969 mu vychází kniha pamětí v nakladatelství Historie a vojenství. V tomto roce, ve svém rodišti (Chrudim), umírá.
(Et).

	Tento článok bol vytlačený zo stránky https://referaty.centrum.sk

František Ježek životopis