května 1935 Národní obec fašistická získala celkem 167 433 hlasů, což ji vyneslo 6 poslaneckých mandátů. Zajímavostí je, že největšího úspěchu dosáhla NOF na Strakonicku, kde byla ve volbách dokonce na druhém místě, hned za Agrární stranou. R.Gajda se stal předsedou jejího poslaneckého klubu. V době ohrožení republiky ze strany Německa (Němců) se postavil jednoznačně na její obranu. Proto také těžce nesl zradu spojenců i československých představitelů v čele s E. Benešem. Na protest proti této zradě vrátil Francii i Velké Británii všechna vojenská vyznamenání, která od nich kdy obdržel (a nebylo jich málo). Po Mnichovu, v období tzv. Druhé republiky působil jako místopředseda Strany národní jednoty, kam se začlenila většina pravicových stran První republiky. Po nacistické okupaci se vzdal veškeré politické činnosti a odebral se na svůj statek v Jižních Čechách. Odtud on a také jeho syn podporovali odboj, útěky českých letců do Polska, a v době nejtvrdších perzekucí ze strany okupantů pronesl v Praze přednášku, jejíž text by v rukou Němců či kolaborantů představoval pro Gajdu velké nebezpečí. Pro svou činnost v období okupace byl R. Gajda předvolán i na Gestapo. Přestože se za Protektorátu politicky neangažoval ve spolupráci s Němci, byl již 12. května 1945 umístěn do vyšetřovací vazby, de facto protiprávně odsouzen a po dvou letech propuštěn s podlomeným zdravím. Generál ruských legií Radola Gajda zemřel krátce po "Vítězném“ únoru, kterého se stačil ještě bohužel dožít. Zemřel 15. dubna 1948 v Praze.

Po pravoslavných zádušních ceremoniích byl pochován v zadní části Olšanských hřbitovů. Náhodou, co mu mockrát nahrála, aby mu ještě častěji podrazila nohy, blizoučko, ale jen právě poblíž hřbitovního úseku, nesoucí název Čestná vojenská pohřebiště. Zřídkakdy se objevují na jeho hrobě květy, natož věnce. Jeho jméno dnes téměř nikdo nezná.