Generál Radola Gajda je mužem, jehož jméno za světové války a v dobách revolučních na Rusi vzbudilo rozruch po celém světě. O jeho činech v bojích proti bolševickému vojsku na Rusi přinášely americké a anglické listy dlouhé statě, v nichž vyličovaly jeho odvahu a strategické schopnosti. Otiskovaly jeho fotografie a mapy, na nichž znázorněny byly válečné operace, které řídil a obdivuhodné manévry, kterými podařilo se mu zatlačit sovětská vojska. Železná energie a odvaha získala mu obdiv a přízeň všech, byl miláčkem vojska, jež pod jeho velením se nelekalo žádných obtíží a vedeno jeho příkladem konalo skutky statečnosti, které překvapovaly a vzbuzovaly úžas. R. Gajda se narodil 14. února 1892 v oblasti největší námořní základny habsburské monarchie, v jihoslovanském Kotoru. Po mládí stráveném v Kyjově nastoupil do armády. V době první světové války, roku 1915, přešel z rakouské armády do černohorské, aby mohl bojovat proti monarchii. Záhy se dostal s ruskou zdravotnickou misí do Ruska. Na počátku roku 1917 zde vstoupil do československých legií, kde byl zařazen do 2. pluku. Poté byl jmenován velitelem I. praporu 2. pluku, ale v bitvě u Zborova, 2. července 1917, již vedl celý 2. pluk. V této legendární bitvě se Radola Gajda nejvíce zasloužil o to, že nepočetné československé legie dosáhli vítězství nad Rakušany. Poté jeho hvězdná vojenská kariéra stoupala strmě vzhůru. Jeho vojenský génius se uplatnil v bojích o sibiřskou magistrálu. Dne 1.ledna 1919 Gajda dočasně odešel z legií a vstoupil do ruské armády, aby mohl dále bojovat proti rudé revoluci. Zde byl Kolčakem jmenován velitelem Sibiřské armády. Až do konce listopadu 1919, kdy odešel z Ruska, bojoval proti bolševikům, ale vítězství tamní revoluce nemohl, stejně jako nepočetná Kolčakova armáda, zabránit. Do vlasti se vrátil 11. února 1920. 9. října 1922 se Gajda po studiích na Vysoké škole vojenské v Paříži stal velitelem 11. pěší divize v Košicích. Poté byl převelen do Prahy a byl jmenován prvním zástupcem náčelníka Hlavního štábu československé branné moci. V roce 1926 odešel po řadě intrik ze strany Masaryka, Beneše a různých hradních přisluhovačů z vojenské služby do politiky a 2. ledna 1927 vstoupil do řad Národní obce fašistické (NOF), kde byl zvolen jejím vůdcem. V období první republiky byla proti němu vedena velká řada vykonstruovaných procesů, byl zbaven poslaneckého mandátu, vojenských hodností i penze a několikrát byl na krátkou dobu uvězněn. Ve volbách konaných dne 19.

května 1935 Národní obec fašistická získala celkem 167 433 hlasů, což ji vyneslo 6 poslaneckých mandátů. Zajímavostí je, že největšího úspěchu dosáhla NOF na Strakonicku, kde byla ve volbách dokonce na druhém místě, hned za Agrární stranou. R.Gajda se stal předsedou jejího poslaneckého klubu. V době ohrožení republiky ze strany Německa (Němců) se postavil jednoznačně na její obranu. Proto také těžce nesl zradu spojenců i československých představitelů v čele s E. Benešem. Na protest proti této zradě vrátil Francii i Velké Británii všechna vojenská vyznamenání, která od nich kdy obdržel (a nebylo jich málo). Po Mnichovu, v období tzv. Druhé republiky působil jako místopředseda Strany národní jednoty, kam se začlenila většina pravicových stran První republiky. Po nacistické okupaci se vzdal veškeré politické činnosti a odebral se na svůj statek v Jižních Čechách. Odtud on a také jeho syn podporovali odboj, útěky českých letců do Polska, a v době nejtvrdších perzekucí ze strany okupantů pronesl v Praze přednášku, jejíž text by v rukou Němců či kolaborantů představoval pro Gajdu velké nebezpečí. Pro svou činnost v období okupace byl R. Gajda předvolán i na Gestapo. Přestože se za Protektorátu politicky neangažoval ve spolupráci s Němci, byl již 12. května 1945 umístěn do vyšetřovací vazby, de facto protiprávně odsouzen a po dvou letech propuštěn s podlomeným zdravím. Generál ruských legií Radola Gajda zemřel krátce po "Vítězném“ únoru, kterého se stačil ještě bohužel dožít. Zemřel 15. dubna 1948 v Praze.

Po pravoslavných zádušních ceremoniích byl pochován v zadní části Olšanských hřbitovů. Náhodou, co mu mockrát nahrála, aby mu ještě častěji podrazila nohy, blizoučko, ale jen právě poblíž hřbitovního úseku, nesoucí název Čestná vojenská pohřebiště. Zřídkakdy se objevují na jeho hrobě květy, natož věnce. Jeho jméno dnes téměř nikdo nezná.

	Tento článok bol vytlačený zo stránky https://referaty.centrum.sk

Radola Gajda životopis