Maďaři v této době ještě spolupracují s císařem, ještě to nejsou ti pozdější proticísařští rebelové, které dokáže zchladit až vojsko ruského cara. V září 48´ se účastní vystoupení „vojska“ Slovenské národní rady, které se snaží slovenizovat Horní Uhry. Tehdy pro něj bylo dominantní nacionální hledisko - pomoci bratrům Slovákům.

Když na jaře 49´ vypuká maďarské protivídeňské povstání, sympatizuje naopak s Maďary. Tato sympatie je produktem jeho druhé ideologické stránky - antiautoritářství, občanské svobody, rovné volební právo. Slova dnes podbarvená levicově. Stejně jako na mnohý vkus příliš levicově zavánějící slovo demokracie. Ale tehdy se skutečně věřilo, že uvedené ideje mohou být lékem na složité nacionální problémy doby.

Slabší národy mívají tendenci k demokratizování a k volání po nápravě věcí lidských. Český národ tehdy byl v roli slabšího. Proto nepovažujme Friče především za demokrata s dobově módním vlastenectvím, ale naopak za nacionalistou, který považoval radikální demokratismus za určitý prostředek. I když ještě nechápal zneužitelnost frází o všeobecné rovnosti. Připomeňme, že v Rakousku měli Slované početní převahu nad Germány a Maďary. Stejně jako v českých zemích. Všeobecné rovné hlasovací právo by tedy umožňovalo Němce přehlasovat.

Naopak příležitostní Fričův spojenec Michail Bakunin viděl politický cíl v krajní demokracii. V utopické anarchii. Původní Bakuninův panslavismus časem ustupoval do pozadí a účelem (nikoliv prostředkem) se mu stávala tzv. svobodná společnost. Halucinace o svobodě jako o všeřešitelce Bakunina vedla k organizování celoevropské „revoluce“. Měla vést k utvoření demokratické společnosti v Evropě, ale druhotně i k obnově polského státu, pádu carismu a k nezávislosti dvounárodnostních Čech. Do pokusu o realizaci nejnaivnějšího z naivních řešení byl zapojen uzoučký okruh osob. Lidé typu Bakunin či náš J.V.Frič. U každého z nich však dominovaly jiné pohnutky, jak shora naznačeno.

Výsledek - 10.5.1849 rakouská policie pozatýkává všechny konspirátory a nad Prahou je až do 1853 vyhlášen stav obležení. Z dvaceti sedmi spiklenců je jich v Čechách jedenadvacet odsouzeno k smrti, později zmírněno na dlouholeté tresty. Frič díky svému věku dostává osmnáctiletý žalář.

Josef Václav Frič. Ten, o jehož odkaz se přetahuje levice s pravicí. Nacionalista, několikanásobný vojenský dobrovolník, organizátor, básník, revolucionář. V momentě, kdy jej opouštíme, je mu teprve devatenáct let. Jeho radikalismus se může snad místy jevit jako kontraproduktivní. Ale ten duch mládí, idealismu, ta schopnost bouře a Činu!


Petr K.