- nar. r. 1901, jeho otec byl obchodník s obrazy, chudé prostředí

- novinář, básník a prozaik (vzpomínky - dokumenty doby 20., 30.léta; Všecky krásy světa, Hvězdy nad rajskou zahradou - vzp. na mládí, rodný Žižkov, nostalgie; Dílo mistra Barnabáše – vzpomínky na 1.sv.v., bídu, dopad války
na jeho rodinu, ospravedlňuje to, že tatínek
rozřezal na třísky a spálil obrazy mistra
Barnabáše, protože neměli čím topit; j.p. (jazykové prostředky): potlačena dějová linie,
výrazná lyričnost, prvky básnictví – metafory,
oslovuje čtenáře, milý, jednoduchý básnický
jazyk)

- proletářské náměty: b.sb. Samá láska
Město v slzách – ukázka: Děti z předměstí: Žižkovské prostředí, pohled dítěte – cítí nespravedlnost chudoby (sám v dětství chudý), výzva k revoluci, j.p.: verš nepravidelný, prozaický, symboly: pokažené housle z javorového dřeva = dítě, nemocné děti, které doktor v nemocnici léčí = bída, lékař je jako houslař: ,,na struny žeber tiše hrál“)

-ovlivněn poetismem, pásmem, západem
b. sb. Na vlnách TSF(1925) - hravost poetismu -okouzlení technikou

- poetistické hříčky - kaligramy - působící grafickou nápadností – např. báseň Cirkus, Počitadlo, Rébus (v normálně graficky upravených básních se poetismus projevoval absencí interpunkce)

- b.sb. Slavík zpívá špatně (1926)- uvědomuje si, že poetistická hravost je příliš velkým zjednodušením života, a znovu poznává smutek světa; vytrácí se exotičnost, potřeba účastnit se přeměny světa (pod vlivem návštěvy SSSR)
odchod z KSČ, do popředí se dostávají Seifertovy subjektivní motivy a postoje, zůstává mimo autorské skupiny a vytváří ,,čistou“ poezii vyjadřující jeho intimní prožitek skutečnosti, stává se lyrikem vzácné náladovosti vyplývající z lásky k životu, vyrovnanost, okouzlení českou přírodou

- b.sb.:Poštovní holub – ukázka: Píseň: rozchod s dívkou, chlácholí ji:
něco končí, ale i začíná, j.p.: typické
Seif.