básnické slovo, nepravidelný verš
Jablko z klína (1933)
Ruce Venušiny (1936)
Jaro sbohem (1937) – ukázka: Jarní rondeaux: milostné vyznání,
úcta k dívce, rozpačitost, j.p.: srozumitelný
jazyk, verše se opakují, b. forma, která
vznikla v renesanci (verše 4,4,6)

- ohrožení národa nacisty a pak okupace (žil v Kralupech n. Vl., kde je dnes pohřben) = nové období tvorby, pocit odpovědnosti za osud národa
b.sb.:Zhasněte světla (1938) – inspirace mnichovskou zradou, obavy o
vlast: ukázka: Píseň o rodné zemi: krása
č. země, spjatost člověka s
ní, obrací se k
posluchači
Světlem oděná (1940)
Kamenný most (1944)
Vějíř Boženy Němcové
- v těchto třech básnických sbírkách hledá oporu v silných osobnostech
české minulosti, jednoduchý b. jazyk, probouzející představivost
jeho občanská poezie ukončena b.sb. Přílba hlíny (1945) – radost z
osvobození národa, 3 části: jedna z nich ,,Osm dní“ (název podle
posledních 8 dní v životě TGM=Seifertův životní vzor) - ukázka: To kalné
ráno: námětem smrt TGM, oslovuje dítě, aby si tu chvíli pamatovalo,
odkazuje na Evropu (první mezi těmi, jež tkají – měla by si vzpomenout; na
prahu války - ,,Evropa nad meči a děly“)

- po konci 2.sv.v. se věnoval opět intimní poezii, inspirované hl. tradicí, toto období tvorby bývá označované reflex minulosti v přítomném čase
b.sb.: Šel malíř chudě do světa (1949) - text k ilustracím M. Alše
Píseň o Viktorce (1950) – námětem příběh o Viktorce B. Němcové,
srovnání osudu V. a české země po
válce, vzpomínka na B. Němcovou, na
Nedošín, j.p.: jednoduchý, rýmovaný verš
Maminka (1954) – autorovy vzpomínky na maminku, dětství a
dospívání a tatínka

- v šedesátých letech uvolnění komunistických poměrů v Čs., období v lit. ,,Nová vlna“, Seifert byl vedoucím funkcionářem svazu spisovatelů, náměty vážnější, meditativní, filozofické (b.sb.