Jaroslav Seifert: životopis
- nar. r. 1901, jeho otec byl obchodník s obrazy, chudé prostředí
- novinář, básník a prozaik (vzpomínky - dokumenty doby 20., 30.léta; Všecky krásy světa, Hvězdy nad rajskou zahradou - vzp. na mládí, rodný Žižkov, nostalgie; Dílo mistra Barnabáše – vzpomínky na 1.sv.v., bídu, dopad války na jeho rodinu, ospravedlňuje to, že tatínek rozřezal na třísky a spálil obrazy mistra Barnabáše, protože neměli čím topit; j.p. (jazykové prostředky): potlačena dějová linie, výrazná lyričnost, prvky básnictví – metafory, oslovuje čtenáře, milý, jednoduchý básnický jazyk)
- proletářské náměty: b.sb. Samá láska Město v slzách – ukázka: Děti z předměstí: Žižkovské prostředí, pohled dítěte – cítí nespravedlnost chudoby (sám v dětství chudý), výzva k revoluci, j.p.: verš nepravidelný, prozaický, symboly: pokažené housle z javorového dřeva = dítě, nemocné děti, které doktor v nemocnici léčí = bída, lékař je jako houslař: ,,na struny žeber tiše hrál“)
-ovlivněn poetismem, pásmem, západem b. sb. Na vlnách TSF(1925) - hravost poetismu -okouzlení technikou
- poetistické hříčky - kaligramy - působící grafickou nápadností – např. báseň Cirkus, Počitadlo, Rébus (v normálně graficky upravených básních se poetismus projevoval absencí interpunkce)
- b.sb. Slavík zpívá špatně (1926)- uvědomuje si, že poetistická hravost je příliš velkým zjednodušením života, a znovu poznává smutek světa; vytrácí se exotičnost, potřeba účastnit se přeměny světa (pod vlivem návštěvy SSSR) odchod z KSČ, do popředí se dostávají Seifertovy subjektivní motivy a postoje, zůstává mimo autorské skupiny a vytváří ,,čistou“ poezii vyjadřující jeho intimní prožitek skutečnosti, stává se lyrikem vzácné náladovosti vyplývající z lásky k životu, vyrovnanost, okouzlení českou přírodou
- b.sb.:Poštovní holub – ukázka: Píseň: rozchod s dívkou, chlácholí ji: něco končí, ale i začíná, j.p.: typické Seif.
básnické slovo, nepravidelný verš Jablko z klína (1933) Ruce Venušiny (1936) Jaro sbohem (1937) – ukázka: Jarní rondeaux: milostné vyznání, úcta k dívce, rozpačitost, j.p.: srozumitelný jazyk, verše se opakují, b. forma, která vznikla v renesanci (verše 4,4,6)
- ohrožení národa nacisty a pak okupace (žil v Kralupech n. Vl., kde je dnes pohřben) = nové období tvorby, pocit odpovědnosti za osud národa b.sb.:Zhasněte světla (1938) – inspirace mnichovskou zradou, obavy o vlast: ukázka: Píseň o rodné zemi: krása č. země, spjatost člověka s ní, obrací se k posluchači Světlem oděná (1940) Kamenný most (1944) Vějíř Boženy Němcové - v těchto třech básnických sbírkách hledá oporu v silných osobnostech české minulosti, jednoduchý b. jazyk, probouzející představivost jeho občanská poezie ukončena b.sb. Přílba hlíny (1945) – radost z osvobození národa, 3 části: jedna z nich ,,Osm dní“ (název podle posledních 8 dní v životě TGM=Seifertův životní vzor) - ukázka: To kalné ráno: námětem smrt TGM, oslovuje dítě, aby si tu chvíli pamatovalo, odkazuje na Evropu (první mezi těmi, jež tkají – měla by si vzpomenout; na prahu války - ,,Evropa nad meči a děly“)
- po konci 2.sv.v. se věnoval opět intimní poezii, inspirované hl. tradicí, toto období tvorby bývá označované reflex minulosti v přítomném čase b.sb.: Šel malíř chudě do světa (1949) - text k ilustracím M. Alše Píseň o Viktorce (1950) – námětem příběh o Viktorce B. Němcové, srovnání osudu V. a české země po válce, vzpomínka na B. Němcovou, na Nedošín, j.p.: jednoduchý, rýmovaný verš Maminka (1954) – autorovy vzpomínky na maminku, dětství a dospívání a tatínka
- v šedesátých letech uvolnění komunistických poměrů v Čs., období v lit. ,,Nová vlna“, Seifert byl vedoucím funkcionářem svazu spisovatelů, náměty vážnější, meditativní, filozofické (b.sb.
Koncert na ostrově); zastával ,,nesprávné“ názory, r. 1968 zákaz tvorby
- podepsal Chartu 77, vydáván v Samizdatu, v cizině, náměty protikomunistické, fil., o smyslu života a b. práce b.sb. Morový sloup – inspirace Nerudovými Zpěvy pátečními, pol. bás.
- r. 1984 obdržel Nobelovu cenu za lit. (převzala dcera)
- zemřel r. 1986.
Zdroje:
Průvodce po dějinách české literatury -
|