Něměcký skladatel, jeden z nejvýznamnějších skladatelů devatenáctého století, jehož tvorba kombinuje to nejlepší z klasické a romantické školy.
Brams se narodil v Hambruku 7. Května 1833. Poté, co se naučil hrát na housle a čelo se svým otcem, jenž byl basistou v městském divadle, Brahms se začal soustavně věnovat heř na piano a začal komponovat pod dohledem významného německého učitele hudby Eduarda Marxsena, jehož konzervativní pohled na tvorbu Brahmse poznamenal.
V roce 1853 absolvoval Brahms sérii koncertů jako doprovod maďarskému houslistovi Eduardovi Reményimu. V průběhu turné se seznamuje s dalším maďarským houslistou – Josephem Joachimem, který ho představuje Robertu Schumannovi. Schumann byl natolik zaujal Brahmsovými nikdy nepublikovanými skladbami, že o Brahmsově tvorbě napsal nadšený článek. Brahms našel velké zalíbení v Schumannově osobě stejně tak jako v osobě jeho ženy, Kláry, známé pianistky. Toto přátelství mu bylo popudem a hybnou silou v jeho další tvorbě. Mnozí zmiňují Brahmsovu možná až přílišnou náklonnost ke Kláře Schumannové, ale Brahms ani po Schumannově smrti nijak neusiloval o Klářinu ruku a stejně tak se nikdy neoženil.

Raná tvorba
V roce 1857 získal Brahms místo dirigenta u dvorského divadla v Detmoldu, kde působil do roku 1859; poté po několik let cestoval Německem a Švýcarskem. Velmi důležitým krokem k popularitě byl v roce 1859 Koncert pro Piano č. 1 D-moll, který absolvoval v Leipzigu. Kompozice nebyla přijata nijak nadšeně, protože postrádala jisou dávku excentrismu a virtuózních pasáží, které byli tehdy ve značné oblibě. Skladatel v roce 1863 odjíždí do Vídně a stává se ředitelem Singakademie (Akademie Sboru), avšak tento post po roce opouští.
V roce 1868 se Brahms proslavuje v Evropě svým Requiem, ve kterím se odchýlil od katolických tradic, když použil německého místo tehdy obvyklého latinského textu. Dílo uspořádané do sedmi částí, vyjadřuje Brahmsův smutek ze smrt ijeho matky stejně jako jeho přítele Schumanna. Brahms se usazuje v roce 1871 ve Vídni, když přijímá místo ředitele v Společnosti Přátel Hudby (Gesellschaft der Musikfreunde). V roce 1874 tuto funkci opouští, aby se mohl soustředit na své vlastní komponování.

Stěžejní tvorba
Až do roku 1873 komponoval Brahms zejména klavírní skladby, jakožto pro nástroj, který ovládal a znal ze všech nejlépe a pro sbor a orchestr. Nicméně v tomto roce vydává Variace na Haydnovo Téma, aranžované pro celý orchestr.