Roku 1865 učinil Maxwell matematický závěr, že jsou možné elektromagnetické vlny, které se šíří rychlostí světla. V letech 1868-69 Maxwell vypočítal velmi přesně rychlost světla. Ve svém spisu z let 1855-56 podává Maxwell matematické vyjádření pojmu Faradyových siločar. Podrobil v něm průběh magnetických siločar v blízkosti elektrického proudu a dospěl tak k dobře známé vektorové diferenciální rovnici, podle níž každá jednotlivá proudová linie vytváří vírové magnetické pole. Ve svém pozdějším pojednání z roku 1862 Maxwell připojil k vodivému proudu také proud posuvný, který se objevuje v každém dialektriku, mění-li se intenzita elektrického pole a teprve s proudem vodivým tvoří celkový proud stále v sebe uzavřený. Maxwellova teorie magnetismu předpokládá, že magnetizace je úměrná intenzitě magnetického pole; ve skutečnosti dosahije magnetizace u kovových těles při vzrůstající intenzitě pole hodnoty nysycení, která daleko přesahuje hodnoty magnetizace dosažitelné u jiných látek. U magneticky tvrdých materiálů závisí magnetizace podstatně méně na okamžité intenzitě pole než na předchozí úpravě. Jinak by totiž neexistovaly trvalé magnety. Roku 1860 Maxwell na základě vlastních měření vnitřního tření zjistil, že všechny molekuly nemají stejnou rychlost, proto je difúze pomalá. Odvodil zákon rozdělení rychlostí, pojmenovaný po něm. J.C. Maxwell (1831 - 1879) byl jedním z nejvýznamnějších teoretických fyziků v dějinách vědy, který svými pracemi přispěl k rozvoji několika fyzikálních disciplín. Podařilo se mu sjednotit a matematicky vyjádřit hluboké intuitivní Faradayovy představy o elektřině a magnetismu, viz např. odstavce 1296 a 1297 v ukázce z Faradayova díla, předpověděl existenci příčného elektromagnetického vlnění, významně přispěl k rozvoji statistické fyziky plynů, publikoval články z oboru astronomie aj. Narodil se v Edinburgu, kde vystudoval Akademii. Pokračoval ve studiu na tamní univerzitě a později i na univerzitě v Cambridgi. Ve svých čtrnácti letech napsal článek, který obsahoval popis přesné metody konstrukce elipsy pomocí špendlíků a nitě. Během následujících pěti let sepsal Maxwell další dva příspěvky: "About the Theory of Rolling Curves" (0 teorii oválných křivek) a "On the Equilibrum of Elastic Solids" (0 rovnováze pružných těles). Oba příspěvky však za něho na shromáždění Královské společnosti četl starší člen, protože nebylo přípustné, aby vědce poučoval mladý chlapec.