Aranžováním písní na této studiové nahrávce byl pověřen především Vít Sázavský (bývalý Nerez) a částečně i Radek Pastrňák (Buty) a Karel Plíhal. Písničky tak dostaly nový plnokrevný tvar, střídají se různé styly, ale Nohavicův zpěv přitom není upozaďován. Své místo zde dostala i heligonka z počátku století, která se u Nohaviců dědí z generace na generaci. Jaromír na ni začal v 90-tých letech hrát a tvoří dnes druhý nástroj, kterým se doprovází na koncertech. Deska byla velmi dobře přijata - možná až na tu skupinu Nohavicových příznivců, pro kterou je jeho sólový projev bez doprovodných muzikantů přesvědčivější. Divné století bylo zvoleno českou deskou roku 1996 a zasloužilo se o to, že Jaromír Nohavica přestal být vnímán jako čistě folkový zpěvák - okruh jeho posluchačů se rozšířil mimo původní žánr.

Pro velký úspěch Divného století se Jaromír Nohavica rozhodl připravit koncertní program s doprovodnými muzikanty. Sestavil tedy Kapelu, jejíž základ tvořil Zdeněk Vřešťál a Vít Sázavský. V roce 1997 takto absolvovali sérii koncertů v Česku, na Slovensku i v Polsku (ano, i tam je Jaromír Nohavica známý). Z několika posledních vystoupení byla v následujícím roce sestavena deska s jednoznačným názvem Koncert. Na této příjemně dlouhé a zvukově povedené nahrávce najdeme překvapivě převážně písně starší (z 80-tých let), ale v nových skupinových aranžích Víta Sázavského.


V následujícím období se Jaromír Nohavica trochu zklidnil, vystupoval opět jen sám s kytarou a heligonkou a začal chystat novou studiovou desku. K realizaci došlo na jaře 2000 a ke spolupráci si opět přizval osvědčené partnery Sázavského s Vřešťálem a další muzikanty, například Českomoravskou hudební společnost. Vzniklo album Moje smutné srdce a jak už název napovídá, hlavním tématem je láska pojednávaná většinou ve smutné, melancholické rovině. Tuto náladu podtrhuje hudební podklad, který je z části laděn do blues, šansonu a jazzu - tedy do vod pro Jaromíra Nohavicu ne příliš typických. Zdá se ale, že i tentokrát zpěvák trefil do černého a deska se stane hudební událostí letošního roku.

Čím své příznivce překvapí Jaromír Nohavica příště asi v tuto chvíli s určitostí neví ani on sám. Možná to bude deska zemitých popěvků pro heligonku, možná něco jiného - každopádně se máme na co těšit, protože tento slezský písničkář je dnes ve vynikající formě a určitě ještě neřekl své poslední slovo.