Český lyrický básník, prozaik, novinář a překladatel, autor zpěvného verše. Ve dvacátých letech byl spoluzakladatelem a členem uměleckého hnutí 'Devětsil', v roce 1929 byl vyloučen z komunistické strany. Redigoval řadu komunistických deníků a avantgardních časopisů ('Rudé právo', 'Právo lidu', 'Nová scéna', 'Kytice'). Seifertovo básnické dílo směřovalo od proletářské bojovnosti přes poetistické okouzlení moderní civilizací až k písňovému oproštění tvorby, vyjadřující citový vztah k drobným darům života, k domovu a k národní kultuře. Básně reagující na fašistickou okupaci posilovaly národní sebevědomí. "Na tváři lehký žal, hluboký v srdci smích." Od šedesátých let se jeho poezie změnila - zmizely rýmy a rytmická pravidelnost, verš zdrsněl, přibyly tóny melancholické nostalgie, životní bilance, plynutí času a motiv smrti, vzpomínky na dětství, na mladé lásky, na zemřelé přátele i na jiné dramatické události života. V sedmdesátých letech musel publikovat v samizdatu. V roce 1984 se stal prvním (a dosud jediným) českým laureátem Nobelovy ceny za literaturu - bohužel byl v té době již těžce nemocen a zanedlouho také zemřel.