Zářivá kariéra slovenského tenoristy Petra Dvorského odstartovala v roce 1972 ve Slovenském národním divadle v Bratislavě rolí Lenského v Čajkovského opeře Eugen Oněgin. Od té doby hostoval na více než šedesáti operních scénách pětadvaceti zemí celého světa. Je řazen mezi pět nejlepších světových tenoristů, italský kritik a muzikolog Mario Morini ho dokonce označil za "posledního následníka tradiční italské školy" a slavný barytonista Leo Nucci za "výsostně italského tenoristu". Pro svůj italsky školený hlas mimořádně krásné sametové barvy a mistrovskou kantilénu je obsazován především do rolí italského a francouzského repertoáru romantického a veristického období.

Peter Dvorský se narodil 25. září 1951 ve městě Partizánském v okrese Topol'čany. Hudební nadání zdědil po rodičích, kteří pocházejí z Horní Vsi: otec byl amatérským houslistou, matka zpívala v tamějším pěveckém sboru, dědeček z matčiny strany Štefan Gregor byl vynikající zpěvák. Jablko nepadlo daleko od stromu nejen v případě Petra, ale i jeho bratrů - Pal'o, Miroslav a Jaroslav jsou operními pěvci, pouze nejstarší Vendelín je ekonomem. Na své dětství v Horní Vsi Peter Dvorský stále vzpomíná - pocit domova má sice v Bratislavě, ale Horní Ves je pro něho jediná, protože právě tam prožil své hudební začátky a rozhodování o životě.

Už jako dítě rád zpíval. Leoš Janáček kdysi pověstnou málomluvnost Antonína Dvořáka charakterizoval slovy 'On výhradně tóny myslel' a o Peteru Dvorském bychom mohli říci, že 'výhradně zpěvem hovořil': "Zpíval jsem snad už od kolébky a rozhodně mě to bavilo víc než mluvit. S maminkou jsme si 'povídali' jako v opeře. Jednou už toho měla dost a poslala mě do háje. Já to vzal doslova. Odešel jsem do lesíka za naším domem a tam zpíval dál".

Nejprve studoval hru na klavír, ale zpěv zvítězil. V patnácti letech se stal nejmladším studentem zpěvu na bratislavské konzervatoři, kde byla jeho profesorkou Ida Černecká. To už bylo jeho snem, aby na jevišti debutoval v roli Lenského v Čajkovského opeře Eugen Oněgin, kterou poprvé viděl v jedenácti letech; postava Lenského mu učarovala. Sen se mu vyplnil na scéně Slovenského národního divadla v Bratislavě, kam byl přijat 1. září 1972 jako sólista.

V roce 1974 se stal laureátem pěvecké soutěže Čajkovského v Moskvě a o rok později zvítězil v pěvecké soutěži v Ženevě. V letech 1975-76 byl na stáži v milánské La Scale. Tam si ho vybral na pěvecký koncert v Modeně v Teatro Comunale Luciano Pavarotti, představil ho publiku a veřejně označil za svého legitimního nástupce. V té době zpíval Peter Dvorský v Busettě Vévodu ve Verdiho Rigolettovi a s operou Slovenského národního divadla se představil jako Gounodův Faust ve Vídni. Tehdejšího ředitele Vídeňské státní opery Egona Seefehlnera zaujal natolik, že mu okamžitě nabídl roli Italského pěvce ve Straussově Růžovém kavalírovi. Tak začala blesková mezinárodní kariéra šestadvacetiletého Petra Dvorského.