Vídeňská státní opera se od roku 1977 stala vedle Bratislavy jeho druhou domovskou scénou. Ještě v roce 1977 se představil jako Alfred ve Verdiho La traviatě s Ileanou Cotrubas v titulní roli a o dva roky později jako Edgar v Donizettiho Lucii di Lammermmoor spolu se slavnou koloraturní sopranistkou slovenského původu Editou Grúberovou. 24. dubna 1980 se zde poprvé představil jako Nemorino v Donizzetiho Nápoji lásky pod taktovkou Jesuse Lopeze Cobose v režii Otta Schenka, opět po boku Ileany Cotrubas

Ve Vídni Peter Dvorský mnohokrát vystupoval s Mirellou Freni, která byla snad jeho nejčastější partnerkou na mnoha světových pódiích v Bohémě, Manon Lescaut, Adrianě Lecouvreur, Simonu Boccanegrovi, Eugenu Oněginovi - v této opeře spolu vystoupili mj. i v bratislavské inscenaci v roce 1985. Poprvé se na jevišti setkali v roce 1980 v Bohémě v londýnské Covent Garden: "Toho mladičkého tenoristu, který interpretoval Rudolfa, jsem neznala. Ale Peter mi připravil jedno z nejkrásnějších překvapení v mém divadelním životě", vzpomíná Mirella Freni. "Už při prvním osobním setkání na mě velmi sympaticky zapůsobil svou bezprostředností. A když potom začal zpívat, získal si mne jeho překrásný hlas se zvučným témbrem a interpretační citlivostí... Petrova umělecká kariéra je známa opernímu publiku na celém světě. Ráda si však vzpomínám na šlechetného přítele, skromného a upřímného člověka, který už toho dne v Londýně, když se mi trochu bojácně představil, pochopil, že i jeho upřímný úsměv je zrcadlem jeho vrozené lidskosti."

V roli Macduffa ve Verdiho Macbethovi debutoval ve Vídeňské státní opeře 7. února 1985 pod taktovkou Giuseppe Sinopoliho a za tutéž roli v milánské La Scale (premiéra 15. května 1985) pod taktovkou Claudia Abbada získal Cenu diváka. O rok později převzal od rakouského prezidenta dr. Rudolfa Kirchslägera diplom o jmenování komorním pěvcem (Kammersänger).

Třetí domovskou scénou Petra Dvorského je milánská La Scala. I jeho zdejší kariéra začala tak jako ve Vídni trochu básnicky řečeno jako blesk z čistého nebe. 13. dubna 1979 zde vystoupil za náhle onemocnělého José Carrerase bez zkoušky v roli Rudolfa v Pucciniho Bohémě pod taktovkou Carlose Kleibera a v režii Franka Zeffirelliho. Po triumfálním úspěchu následovala ještě dvě představení 18. a 21. dubna. Kritika v prestižním deníku Corriere della Sera tehdy 22. dubna 1979 mj. napsala: "Mladému bratislavskému tenoristovi Peterovi Dvorskému stačila jen tři vystoupení v představení Bohémy v divadle La Scala, aby vyletěl jako pták ohnivák vysoko nad obzor a zazářil před náročným milánským divákem…"

V roce 1983 alternoval v milánské La Scale s Lucianem Pavarottim v Donizettiho Lucii di Lammermmoor. Dejme opět slovo italskému kritikovi, tentokrát v deníku Il Giornale: "Nejvíce strhující výkon podal československý tenorista Peter Dvorský, který už na prknech La Scaly vystupoval a příštího roku se sem vrátí. Kvůli jeho Edgarovi se La Scala, jak se říká, burácivým potleskem téměř zbořila. O fascinujícím tenoristovi se smaragdovýma očima prohlásil Luciano Pavarotti: 'Vím, že Peter Dvorský je jediný, kdo má nejen úžasný hlas, ale zpívá i čistě.' To není zanedbatelné hodnocení, když si uvědomíme, kdo to řekl a jak vysoce náročná je role Edgara…"

V roce 1985 se v La Scale Peter Dvorský představil v další významné roli svého repertoáru, jako Macduff ve Verdiho Macbethovi v nastudování Claudia Abbada. Další klíčovou rolí, která Petra Dvorského provází po celou jeho kariéru, je Vévoda ve Verdiho Rigolettovi. Právě v této úloze debutoval v londýnské Covent Garden v roce v roce 1978 a zpíval ji pak mimo jiné i ve Velkém divadle v Ženevě 26. března 1981 (díky záznamu na video byla svědkem jeho skvělého výkonu celá Evropa) nebo na festivalu Maggio Musicale Fiorentino ve Florencii v roce 1989 v kontroverzní režii Jurije Ljubimova.