Jako Alfred ve Verdiho La traviatě debutoval na záskok už roku 1977 v newyorské Metropolitní opeře. La traviata byla i první operou, v níž Dvorský zpíval ve veronské Aréně - 29. července 1979 s Katiou Ricciarelli a Renatem Brusonem. Mnohokrát Peter Dvorský interpretoval Pinkertona v Pucciniho Madama Butterfly (Vídeň 1982, La Scala a Chicago 1985, Metropolitní opera a Západní Berlín 1987, Mnichov 1989 ad.), Cavaradossiho v Tosce (Vídeň 1987, týž rok v Covent Garden s Grace Bumbry v režii Franka Zeffirelliho a pod taktovkou Giuseppe Sinopoliho, v této roli Dvorský debutoval i v Salcburku 4. srpna 1989 pod taktovkou George Pretra, ad.) a rytíře Des Grieuxe v Manon Lescaut (v premiérovém obsazení s Mirellou Freni a pod taktovkou Giuseppa Sinopoliho ve Vídni 2. února 1985 a pak takřka na všech nejvýznamnějších světových scénách včetně Mnichova, Hamburku, Barcelony, Metropolitní opery, řady japonských divadel, milánské La Scaly, Maceraty s Evou Marton nebo Modeny s Mirellou Freni u příležitosti 35. výročí její kariéry). Po vídeňském představení označilo Petra Dvorského hned několik kritiků za ideálního interpreta této role.

K dalším nezapomenutelným kreacím Petra Dvorského patří Mauricio v opeře Adriana Lecouvreur od Franceska Ciley (s Mirellou Freni v Bologni 1985, v La Scale 1989 a 1991 - z této Adriany vznikl videozáznam: prodalo se neuvěřitelných 200 000 kazet! - v pařížské Bastille 1993, v Lecce 1999 ad.). Po jednom z představení v La Scale přišel Petrovi Dvorskému blahopřát i Giuseppe di Stefano, poslední představitel Mauricia ve Scale před 31 lety, 4. ledna 1958. Za interpretaci Mauricia získal Peter Dvorský cenu Zlatý Oscar Franceska Ciley (L'Oscar d'Oro Francesco Cilea), kterou představuje skladatelova busta.

S postavou Riccarda ve Verdiho Maškarním plese se poprvé představil ve Slovenském národním divadle v Bratislavě v roce 1986 pod taktovkou Ondreje Lenárda; poté ji zpíval ve Vídni, Mnichově s Pierem Cappuccillim, Metropolitní opeře s Sherrilem Milnesem. V londýnské Covent Garden dokonce v úloze Riccarda zaskočil za nemocného Giacoma Aragalla; byla to náhoda, protože zde byl právě angažován s Mirellou Freni pro představení Eugena Oněgina.

Další důležitou rolí v uměleckém zrání Petra Dvorského byl Don Alvaro ve Verdiho Síle osudu. Premiéra 9. dubna 1989 ve Vídeňské státní opeře měla hvězdné obsazení - kromě Petra Dvorského zpívali Eva Marton, Renato Bruson, Robert Lloyd, Juan Pons, dirigoval Garcia Navarro. Peter Dvorský zažil svůj další obrovský úspěch, méně bylo publikum bylo spokojené s 'pseudomoderní' režií Giancarla del Monaco. Úspěch byl pro Petra Dvorského tím významnější, že Sílu osudu považuje pro tenoristu za nejobtížnější. V interview pro časopis Corriere del Teatro v lednu 2001 o roli Dona Alvara řekl dále: "Tato velká Verdiho postava je ošemetná jak umělecky, tak hudebně, jak jsem ji zpíval na Florentském hudebním máji se všemi otevřenými škrty pod taktovkou dirigenta Zubina Mehty v roce 1992…"