května 1926 na schůzi anglistiky na Mertonově koleji potkal John Ronald poprvé dalšího z mnoha přátel. Tím mužem byl Clive Staples Lewis, mezi přáteli prostě Jack. Brzy si Tolkien a Lewis našli na sobě něco zajímavého a vzniklo dlouhodobé přátelství. Po dlouhé době se podařilo „ dostat “ Tolkienovi s novým přítelem Hugem Dysonem (taktéž katolíkem) Lewise na křesťanství. V této době si Ronald napsal do deníku: „ Přátelství s Lewisem mi toho mnoho vynahrazuje, a kromě toho, že mi skýtá potěšení a útěchu, velmi mi udělal dobře kontakt s člověkem poctivým, smělým, inteligentním – učencem, básníkem a filozofem - , který také konečně po dlouhém bloudění miluje našeho Pána.
Přátelé stále přibývali a nakonec vznikla skupina známá jako The Inklings. Členové klubu byli Tolkien, Lewis (Jack) , Dyson, Warren Lewis (bratr Jacka – „Warnie“ ), R.E. Haward (oxfordský lékař) a Owen Barfield (Lewisův přítel).
Často se setkávali a předčítali si své tvorby. Tolkien zde předčítal i části z Hobita. Skupina získala dalšího člena, jímž byl Charles Williams, který pracoval v oxfordském nakladatelstvím a do klubu dobře zapadl.
Lewis se pomalu začal vracet k anglikánské církvi. Tolkien měl hlubokou nechuť k této církvi, ale Lewis byl stále jedním z jeho nejvěrnějších přátel.
VIII. Domácí prostředí
John Ronald žil v Oxfordu vcelku velmi pohodlný život. U jeho manželky Edith tomu bylo jinak. Nezasahovala do společnosti, říkalo se o ní, že neoplácí návštěvy ( oplácení návštěv byla slušná oxfordská tradice ) a mnoho času trávila doma s dětmi. Vzdělání měla také daleko nízké, ale o finance se postaral výdělek jejího manžela.
Po přestěhování do Leedsu roku 1921 se Edithina nálada zase zvedla a spokojeně přežívala. S přáteli zde zase takové problémy neměla a až na leedský smog jí vše vyhovovalo. Bylo to prostě jiné a lepší. Na světě už byli synové John, Michael a i malý Christopher.
Avšak přišel návrat do Oxfordu. Už nikdy rodinný život Tolkienů neměl takovou rovnováhu jako v Leedsu. Ronald se přátelil se stále více lidmi – stále více chodil na návštěvy. To se Edith moc nelíbilo a začala tak trochu žárlit. Tolkien si toho začal všímat, ale řekl si, že má své mužské právo se s kýmkoliv a kdykoliv scházet ( pokud tedy Edith nepodváděl, což Tolkien nedělal ).
Každý kdo je jen trochu znal však neměl pochybnosti o jejich hluboké lásce, kterou oba k druhému prožívali. Ta byla patrná i v obrovské starostlivosti o zdraví partnera i v dalších věcech jako pomáhání s domácími pracemi atd.