Často Artaxerxe navštívil a zdvořile prosil o vrácení podoby, ale ten mu nikdy nevyhověl. Čaroděj měl stále více práce a připisovaly se mu veškeré katastrofy. Prostě nebyl pod mořem vůbec oblíben, snad paní Artaxerxovou.
Až toho měl Artaxerxes plné zuby, tak odešel a spálil svá veškerá kouzla. Vzal s sebou paní Artaxerxovou a Tuláka Rovera a vrátili se na souš. Tulák Rover využil chvíle a znovu čaroděje poprosil. Ten se s radostí rozhodl mu vrátit podobu a velikost, ale uvědomil si, že zničil všechna kouzla a to, co zrovna potřeboval si nepamatoval. Bylo mu to hrozně líto, ale nakonec se svitek s kouzlem našel v jeho tašce, kterou mu vzala paní Artaxerxová. Tak Rover dostal zpátky svoji podobu a velikost. Byl z toho nadšený a po rozloučení s čarodějem a jeho ženou rychle utíkal domů.
Když se vrátil a uviděl zahradu, kde si hrával s míčkem, zahlédl zde i chlapečka, který ho vlastnil. Rover, tedy Tulák Rover, jak se mu potom říkalo zjistil, že stará paní, u které bydlel byla babička malého chlapce. Tuláku Roverovi i chlapečkovi se splnil sen, který měli na měsíci. Od té doby jezdil Rover často na pobřeží za chlapcem a potkával zde i Psamata, se kterým se stal velký přítel, ale ne takový, aby nikdy zkazil výslovnost jeho jména.
Ukázka: Po večeři si najednou Rover vzpomněl, proč vůbec na mořské dno přišel, a vydal se hledat Artaxerxe. Našel ho, jak vyfukuje bubliny a mění je v opravdové míče pro radost mořským dětem.
„ Prosím pane Artaxerxi, mohl byste se obtěžovat a proměnit mě –“ začal Tulák Rover.
„ Běž pryč! “ odsekl čaroděj. „Nevidíš, že se obtěžovat nemohu? Teď ne, mám práci.“ Tak Artaxerxes odpovídal až moc často lidem, kteří mu nepřipadali důležití. Dobře věděl, co by Rover chtěl, ale nespěchal s tím.

Originální kresba prof.