Bydlet u svých příbuzných by hrozilo nebezpečí, že by byli chlapci odtrženi od katolické církve. Ale nedaleko Oratoře bydlela jedna teta, která neměla náboženské sklony, a tak pan Francis usoudil, že její dům byl prozatím dobrým domovem. Teta se jmenovala Beatrice Suffieldová. Ta jim však poskytovala pouze domov a stravu. Chlapcům ve finanční stránce výrazně pomáhal pan Francis, který zajistil, aby chlapci měli vše co je nutné. Chlapci měli velký pokoj pro sebe a Hilary byl šťastný, ale Ronaldovi se pohled na takřka nepřerušenou řadu střech s továrními komíny v pozadí doslova protivil.
Oratoř byla blízko a stala se chlapcům skutečným domovem. Časně ráno běhávali složit mši otci Francisovi a po snídani vyrazili do školy. Hilary se dostal ke Králi Edwardovi.
Ronald získal ve škole mnoho přátel a zejména s jedním se přátelil. Jmenoval se Christopher Wiseman. Bydlel v Edgbastonu, měl světlé vlasy, široký obličej a energeticky kritické vystupování. Tolkien získal ve třídě první místo a Wiseman byl druhý. Z tohoto soupeření vzniklo přátelství založené na společném zájmu o latinu a řečtinu, veliké zálibě o ragby a nadšení pro diskuse ovšem možném i nemožném. Wiseman byl věrný metodista, ale oba zjistili, že o náboženství se mohou přít bez hořkosti.
Ronald začal studovat filologii, vědu o slovech. Ještě víc ho v tom povzbudilo seznámení s anglosaštinou. Za to mohl děkovat učiteli Brewertonovi. Pod jeho vedením se Tolkien začal zajímat o chaucerovskou angličtinu. Brewetona to potěšilo a půjčil chlapci učebnici anglosaštiny. Když Tolkien otevřel knihu a uviděl jazyk jímž mluvili Angličané, dříve než do země vkročili první Normané, zjistil, že ho stará angličtina přitahuje. Bylo to spíš historická přitažlivost. Ve studiu pokračoval, až se dostal k velké staroanglické básni Beowulf. Přečetl si ji nejdříve v překladu a pak v původním jazyce a shledal, že je to jedna z nejpozoruhodnějších básní všech dob.
Tolkien se obrátil zpět ke střední angličtině a objevil Sira Gawaina a Zeleného rytíře, což byla báseň o artušovském rytíři, jenž hledá tajuplného obra, který mu
má zasadit strašlivou ránu sekyrou. Tolkiena báseň nadchla a její jazyk také. Dál pátral, prohledával školní knihovnu a prozkoumával odlehlejší police v knihkupectvích. Posléze začal nacházet německé staré knihy o filologii, která ho poháněla. Díky této lásce ke slovům začal vynalézat své vlastní jazyky. Jeho mladší sestřenice také vynalezli lehký jazyk, který nazývali „zvířečtina“. Tolkien se ji brzy naučil.