U dvou lidí s jejich povahou a v jejich situaci nemohl nevzniknout romantický vztah.
Pak se jednou domluvil tajně s Edith, že si vyjedou na kole ( „Ona odjela ke své sestřenici a Ronald na školní hřiště.“ ). Byli ve vesnici Rednal a požádali tam o svačinu. Potom odjeli a domů se vrátili každý zvlášť. Lidským koloběhem zpráv se dostalo, že pan Ronald byl nějakou mladou slečnou v Rednalu až k p. Francisovi. Ten z toho neměl žádnou radost, když zjistil, že nesoustřeďuje své schopnosti na životně důležitou práci ve škole. Řekl mu, že je otřesen a žádá ho, aby vztah skončil. Potom se postaral o přestěhování chlapců. Ronald měl k otci Francisovy velkou náklonnost a byl na něm finančně závislý. Ronald tedy uposlechl. Navíc měl před sebou zkoušku na oxfordskou univerzitu. Oxford ho na první pohled nadchl. Nyní měl příležitost získat čest pro Tolkieny a Suffieldy, protože nikdo z jeho předků na univerzitě nestudoval. Mohl splatit otci Francisovi náklonnost a štědrost a prokázat, že ho vztah k Edith nerozptýlil od práce. Když se po zkoušce podíval na tabuli, zjistil však, že se neumístil.
Na Nový rok 1910 si napsal do deníku : „ Sklíčený a ve tmě jako vždycky, Pomoz mi Pánbůh. Cítím se slabý a unavený.“ ( Tehdy si poprvé psal deník nebo to byl jeho nejstarší deník, který se dochoval.)
Ronald svého poručníka podváděl hrozně nerad, ale rozhodli se s Edith, že se sejdou. Strávili spolu odpoledne a Edith mu řekla, že se rozhodla přijmout pozvání do Cheltenhamu a usadit se tam u jednoho právníka a jeho manželky, kteří jí byli přátelsky nakloněni. Ronald si napsal do svého deníku „ Díky bohu“, protože to bylo nejlepší řešení. Znovu ale byli viděni a otec Francis dal jasný rozkaz: Ronald se nesmí s Edith scházet ani jí psát. Smí se s ní sejít ještě jednou, aby se s ní rozloučil v den, kdy bude odjíždět do Cheltenhamu. Potom s ní nesmí mít styk dokud mu nebude jedenadvacet a p. Francis za něj nebude odpovědný. Znamenalo to čekat tři roky.
Ve středu 2. března se Edith vydala z Duchess Road do svého nového domova. V týdnech po jejím odjezdu byl Ronald až chorobně sklíčený. Vyprosil si svolení u Otce Francise k napsání a to mu bylo neochotně dáno. Edith mu odepsala, že je v novém domově spokojená.
IV. Konečně Oxford
V roce 1911 se Ronald Tolkien, Christopher Wiseman a R.Q. Gilson ( ředitelův syn ) a tři jiní stali správci knihovny u krále Edwarda. Z této skupinky se stala skupina, jíž se říkalo „ Čajový klub“. Později si chlapci dávali čaj v kavárně u Barrowa v Corporation Street -> přejmenovali se na Barrowskou společnost. Později se k Barrowské společnosti přidal Geoffrey Bache Smith.