Argentinský marxistický revolucionář a guerillový vůdce

Ve dvou letech onemocněl astmatem, které ho sužovalo po celý život, a jeho rodina se odstěhovala do Alta Gracia v Cordobě, kde se přes sušší podnebí jeho zdraví nezlepšilo. Jeho matka (Celia de la Serna) mu zprostředkovala základní vzdělání. Dychtivě četl Marxe, Engelse a Freuda, jejiž díla se nalézaly v otcově knihovně, a je pravděpodobné, že některé z jejích prací četl předtím než šel na střední školu (1941 Colegio Nacional Dean Funes , Cordoba), kde vynikal pouze v literatuře a sportu. Velký vliv na něj měli uprchlíci španělské občanské války a dlouhé série bouřlivých politických krizí v Argentině, které vyvrcholily do levičácké fašistické diktatury Juana Peróna, ke kterému Guevarové stáli v opozici. Tyto události a vlivy vštípili do mladého Guevery opovržení pro divadlo parlamentní demokracie a zanechali nenávist k militaristům a armádě, kapitalistické oligarchii a především k imperialismu amerického dolaru. Ačkoliv jeho rodiče, především jeho matka, byli protiperónští aktivisté, nezaujal místo v revolučním studentském hnutí a projevoval malý zájem o politiku na univerzitě v Buenos Aires (1947). Zde studoval medicínu, nejdříve aby pochopil svoji vlastní nemoc. Později se více zajímal o malomocenství. V roce 1949 podnikl na kole svojí první velkou cestu po severní Argentině a poprvé se setkal s velmi chudými a se zbývajícími příslušníky indiánských kmenů. V roce 1951, po složení předposledních zkoušek, doprovázen přítelem vykonal mnohem delší cestu a vydělával si na živobytí příležitostnými pracemi. Navštívil jižní Argentinu, Chile (kde se potkal s Salvadorem Allendem), Peru (kde pracoval po několik týdnů v léčebně pro malomocné v San Pablo), Kolumbii v době La Violencia (kde byl uvězněn, ale brzy propuštěn), Venezuelu a Miami. Vrátil se domů na závěrečné zkoušky jist pouze jednou myšlenkou: nechce se stát lékařem střední vrstvy. Získal kvalifikaci a specializoval se v dermatologii a odešel do La Paz v Bolivii během Národní revoluce, kterou odsoudil jako oportunistickou. Odtud odjel do Guatemaly, kde si vydělával psaním cestopisno-archeologických článků o pozůstatcích inkské a mayské kultury. Zastihl Guatemalu během doby, kdy úřad prezidenta vykonával socialista Arbenz. Ačkoliv byl nyní marxistou a četl hodně Lenina, odmítl vstoupit do komunistické strany a tímto rozhodnutím ztratil možnost zastávat místo vládního lékaře a byl bez peněz.