Po zahájení bojů první světové války se Masaryk rozhodne pro politickou podporu Spojenců a jejich boje proti Rakousku-Uhersku a Německu - pracovně navštěvuje Itálii, Švýcarsko, Francie a Anglii, v Paříži společně s E. Benešem (viz Benea, Edvard) a M. R. Štefánikem zakládá Československou národní radu, v Rusku a Francii pomáhá formovat československé vojenské jednotky. V roce 1917 cestuje Masaryk do Ruska, kde po bolševické revoluci konsoliduje československou legii, která je prohlášena za část československé armády ve Francii a má se podle dohody s bolševickou vládou přesunout na západní bojiště. 3. V roce 1918 přijíždí Masaryk do Spojených států amerických - poté, co Francie a Anglie v podstatě uznávají Československou národní radu za československou vládu, učiní totéž i vláda americká. Je třeba na tomto místě připomenout, že kdyby nebylo Masaryka, nebylo by ani vzniku samostatného Československa - právě Masarykem vedené zahraniční akce během první světové války a jejich brilantní zakončení ve Spojených státech v říjnu roku 1918, kdy Masaryk sepíše a vydá v amerických listech "Prohlášení československé nezávislosti", jsou těmi rozhodujícími motivy toho, že americký prezident W. Wilson odmítne rakouské snahy o separátní mírové vyjednávání a že vyzve Rakousko-Uhersko, aby respektovalo vůli jím utlačovaných národů svobodně si zvolit politickou budoucnost.

Teprve poté, co Rakousko-Uhersko zveřejní, že podmínky prezidenta Wilsona přijímá, vzniká 28. října roku 1918 samostatné Československo, k němuž se pak 30. října Martinskou deklarací připojuje slovenská politická reprezentace. V Praze je pak Masaryk (v nepřítomnosti) revolučním Národním shromážděním 14. listopadu roku 1918 zvolen prvním prezidentem Československé republiky, a to na dvouleté funkční období. Brzy poté Masaryk publikuje spis "Nová Evropa", nástin poválečné evropské rekonstrukce. V roce 1920, 27. května, je pak Tomáš Garrigue Masaryk zvolen prezidentem podle nové československé ústavy - do funkce prezidenta je pak zvolen ještě dvakrát, v roce 1927 (27. května) a v roce 1934 (24. května). V roce 1925 vychází pod názvem "Světová revoluce" Masarykova kniha memoárů a politických a historických úvah o přelomové době, jejímž mezníkem je první světová válka. V roce 1928 český spisovatel Karel Čapek publikuje první svazek svého díla "Hovory s T. G. Masarykem", díla, v němž ve formě dialogu s Čapkem Masaryk vypráví příběh svého života. V posledním svazku "Hovorů" pak Masaryk vyslovuje své filosofické krédo. 14. prosince roku 1935 Tomáš Garrigue Masaryk ze zdravotních důvodů abdikuje z funkce prezidenta (18. prosince je novým prezidentem zvolen E. Beneš). 14. září roku 1937 pak Tomáš Garrigue Masaryk, zakladatel svobodného Československa v roce 1918 a první jeho prezident, na zámku v Lánech umírá.

Edvard Beneš (28.5.1884 - 3.9.1948) Edvard Beneš, po "prezidentu osvoboditeli" T. G. Masarykovi (viz Masaryk, T. G.) druhý prezident samostatného československého státu, muž který stojí v čele Československa v letech 1935-38 a 1940-48 (za druhé světové války jako nejvyšší představitel 4.československého exilu v Londýně), přichází na svět 28. května roku 1884 v Kožlanech na Rakovnicku jako nejmladší syn rolníka. V mládí Beneš studuje nejprve na gymnáziu v Praze-Vinohradech (1896-1904), po maturitě se pak zapisuje ke studiu na filosofické fakultě pražské Univerzity Karlovy. V roce 1904 pak Edvard Beneš odjíždí do Francie, kde studuje na Sorbonně a na Svobodné škole politických a sociálních nauk, v roce 1907 pak přesidluje do Berlína - svá vysokoškolská studia Edvard Beneš zakončuje v roce 1908 v Dijonu doktorátem práv, o rok později pak v Praze skládá rigorózní zkoušky. Od roku 1910 pak Edvard Beneš vyučuje na pražské obchodní akademii, od roku 1912, poté, co habilituje v oboru filozofie, přednáší jako docent na filosofické fakultě Univerzity Karlovy.

Po vypuknutí první světové války se Beneš aktivně zapojuje, jako stoupenec T. G. Masaryka a představitel České strany pokrokové (realistické), do domácího protirakouského odboje, pomáhá organizovat odbojovou organizaci Maffie, jeho hlavním úkolem je zejména zajištění spojení mezi Prahou a Masarykem, pobývajícím ve Švýcarsku. V roce 1915 do zahraničí odchází také - od této chvíle jsou pak jeho životní osudy již navždy úzce spojeny s životními osudy T. G. Masaryka a M. R. Štefánika. Beneš žije v Paříži, kde organizuje zahraniční protirakouský odboj a kde se podílí na propagaci československého politického programu. V roce 1916 se pak Edvard Beneš podílí na ustanovení Československé národní rady, v níž zastává místo generálního tajemníka - společně se Štefánikem je vůdčí osobností při vyjednávání s dohodovými mocnostmi o vzniku samostatných československých vojenských jednotek (legií), které pak ve Francii ( prosinec 1917), v Rusku ( únor 1918) a v Itálii ( duben 1918) vznikají a zapojují se úspěšně do bojů první světové války.