Po podepsání mnichovského diktátu a následné abdikaci prezidenta E. Beneše (viz Beneš, Edvard) a přijetí ústavního zákona o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusy (přitom je změněn název republiky na Česko-Slovensko) je dr. Emil Hácha 30. listopadu roku 1938 jako nezávislá a respektovaná osobnost jmenován do funkce prezidenta republiky. 14. března roku 1939 odjíždí prezident Hácha do Berlína, na jednání s A. Hitlerem (viz Hitler, Adolf) - odjíždí ještě jako prezident Česko-Slovenska (ale Česko-Slovenska Mnichovskou dohodou a Vídeňskou arbitráží z podzimu roku 1938 okleštěného a vnitřně přetvořeného). Při zahájení jednání ale Česko-Slovensko již neexistuje - sněm v Bratislavě vyhlašuje v poledne 14. března roku 1939 slovenskou nezávislost, do čela Slovenského štátu se pak staví J. Tiso (viz Tiso, Jozef). Po brutálním a vyčerpávajícím Hitlerově nátlaku (v noci ze 14. na 15. března), pak zcela vyčerpaný Hácha svěřuje Čechy a Moravu "pod ochranu Říše"... - ihned nato následuje okupace zbylých českých zemí vojsky wehrmachtu. 16. března se pak Emil Hácha, poté, co A. Hitler vyhlásí v Praze Protektorát Čechy a Morava, stává státním prezidentem tohoto protektorátu. Prezident Emil Hácha se po svém jmenování ocitá v těžké situaci - okupanti a gestapo jsou pro něj "bestie a hyeny" a K. H. Frank "odporný krokodýl". Dokud může spolupracovat s premiérem protektorátní vlády A. Eliášem (viz Eliáš, Alois) (do příchodu Heydricha {viz 7.Heydrich, Reinhard} do Prahy), jeho politické postoje a postupy odpovídají premiérově politice retardace (tj. pasivního odporu).

Ještě v říjnu roku 1939 Emil Hácha odvážně odmítne slib věrnosti Hitlerovi a říšskému protektorovi K. von Neurathovi (viz Neurath, Konstantin von) podává protesty proti germanizaci českého národa, žádá též propuštění zatčených českých vlastenců, včetně vysokoškolských studentů - prostřednictvím premiéra Eliáše a Z. Dolanského je přitom ve spojení s londýnským exilem, s exprezidentem E. Benešem. Ještě v dubnu roku 1941 pak Hácha Benešovi sděluje: "Souhlasím se společným postupem a podřizuji se mu". Za pět dní přichází od Beneše odpověď: "Zprávu Háchy a Beneše jsem obdržel. Děkuji jim upřímně, jejich stanovisko je mužné, statečné a důstojné..."

Po příchodu nového protektora, R. Heydricha, se situace diametrálně mění - A. Eliáš je zatčen, Heydrich se rozpoutáním teroru (v rámci prvního stanného práva a likvidací Háchových blízkých spolupracovníků) snaží Háchův odpor zlomit. Když Heydrich odhalí napojení Háchy na Z. Dolanského, jeho tlak se ještě vystupňuje - svoji šanci zároveň vycítí i domácí kolaborantské kruhy: Emil Hácha pod tlakem Němců jmenuje, na druhý pokus, poprvé odmítne, do vlády E. Moravce. Pak přijde atentát na Heydricha - po jeho pohřbu pak 9. června roku 1942 Emil Hácha znovu jedná s Hitlerem, který mu pohrozí likvidací a vystěhováním zbytku českého národa ještě za války. V dalších měsících, v době heydrichiády, po vyhlazení Lidic a po masových popravách se Hácha zlomí. Navíc se u něj stále rychleji rozvíjí těžká arterioskleróza - jak po válce prohlásí Národní soud, soudící kolaboranty s Říší, soud, který jinak není Háchovi nijak příznivě nakloněn, není Emil Hácha od ledna roku 1943 fakticky zodpovědný za své činy - osamělý, nemocný a duševně zlomený starý muž nemá v posledních letech okupace důvěru ani Němců, ani českých fašistů a ani domácího a zahraničního odboje. "Háchovština" se přitom stává synonymem pro kolaboraci... Dne 13. května roku 1945, po skončení druhé světové války, je pak Emil Hácha na pokyn ministra V. Noska, zatčen na lánském zámku a dopraven do vězeňské nemocnice na Pankráci, kde 27. června roku 1945 umírá. Háchův pohřeb se pak koná za mimořádných bezpečnostních opatření na vinohradském hřbitově o tři dny později, z příkazu ministerstva vnitra nesmí být exprezidentovo jméno vyryto na jeho náhrobním kameni. 


Klement Gottwald(23.11.1896-14.3.1953) Klement Gottwald, první komunistický prezident Československa, přichází na svět 23. listopadu roku 1896 v Dědicích jako nemanželský syn chudé zemědělské dělnice. Před první světovou válkou se Gottwald vyučí ve Vídni truhlářem, zároveň se účastní činnosti v dělnickém tělovýchovném hnutí a mezi sociálnědemokratickou mládeží. 8.V letech 1915 až 1918, v době první světové války, je K. Gottwald vojákem rakousko-uherské armády. V létě roku 1918 ale z této armády dezertuje, po 28. říjnu, po vzniku samostatného Československa, slouží pak dva roky v Československé armádě. Ve dvacátých letech, do roku 1926, je Klement Gottwald funkcionářem komunistické strany na Slovensku a redaktorem komunistického tisku.