Jednotlive pohadkove motivy upravovala tak, aby zobrazovaly typicke prostredi s typickymi postavami ceskeho lidu i s jeho povahovymi vlastnostmi. Hlavni myslenkou pohadek je demokraticka zasada rovnosti vsech lidi, vitezstvi mravnich hodnot nad silami zla. Temito hodnotami obdaruje spisovatelka hrdiny z lidu, vitezici nad rodovou povysenosti, bohatstvim a zlobou. V povidkove tvorbe bylo cilem Nemcove ukazat narodni zivot, predstaveny kladnym typem. Mel reprezentovat vlastnosti lidu v jeho zpusobu zivota i v jeho nazorech. Takovym obrazem ze zivota je zejmena BABICKA, oznacena podtitulem obrazy z venkovskeho zivota. Hlavnim zdrojem byly vzpominky na vlastni detstvi. Tyto vzpominky si Nemcova jeste rozsirovala poznanim lidoveho zivota, napr. na Domazlicku. Babicka neni dilo zivotopisne. Hlavnim zamerem spisovatelky bylo ukazat harmonicky zivot prostych lidi, predstavovany ustredni postavou idealne dokonaleho zivota. Kniha zachycuje jen kratky vysek z babiccina zivota, ale ve vzpominkach se promita cely jeji minuly zivot. Pritom vlastnim tematem knihy nejsou babicciny osudy, nybrz jeji postoj k lidem, jeji jednani a jeji nazory. Nemcova umistila dej sve povidky do ratiborickeho udoli. Idylicky zivot rodiny Proskovy je protikladem k zivotu panske spolecnosti na zamku. Tato konfrontace dvou spolecenskych prostredi je v Babicce provedena velmi dusledne. Zakladni dejovou osnovu Babicky tvori dve pasma. Prvni z nich ukazuje zivot na Starem belidle s prijezdem babicky a popisem jejiho vsedniho dne. Pak se objevuji vedle rodiny Proskovych dalsi lide: mlynar, myslivec, baba korenarka, blazniva Viktorka, pan Beyer, pani knezna se schovankou Hortensii a mnoho dalsich postav. Liceni zivota zabira stale sirsi ramec, dejovy spad je stridave mirnejsi, hned zase vzrusenejsi. Druha vnitrni cast zacina poznenahlu v 7. kapitole. Ramcuje ji popis prirodniho deni behem rocnich obdobi a vyliceni zivota v jednotlivych fazich roku. Nemcova sama vyznala, ze psala Babicku pro utechu sve duse. V tizive dobe se v duchu vracela do dob sveho detstvi. Literarni historie zjistila nejednu odchylku mezi vzpominkou Nemcove a skutecnosti. Pomer mezi babickou a jeji dcerou Terezkou byl ve skutecnosti napjatejsi nez v liceni Nemcove. Take pani knezna, hrda aristokratka plna rozmaru, jevi se ve skutecnosti podstatne jinak nez v podani Nemcove, pribeh Viktorky mel jinou, drastictejsi podobu. Vsechno to doklada zamer Nemcove zmirnovat vyhrocene protiklady vseobjimajici laskou a pochopenim.