Má mnoho společného, ale i odlišného s románem Cesta zpátky. Oba zachycují vojáka na frontě, doma o dovolené a po návratu na frontu. Ale v tomto románu se dějiny posunuly, tentokrát dobývalo svět hitlerovské Německo ve jménu nacistických idejí a Remarque vypovídá o jejich ničivé zrůdnosti. Soukromá generační msta bývalého studenta Mittelstaedta z Remarquova prvního úspěšného románu se zde proměnila v brutální mstu fašisty Alfonse Bindinga, která je dokladem demoralizující moci nacismu. I hlavní hrdinové obou děl se liší. Paul Bäumer z bojišť první světové války je představitel své generace, solidárně spjatý s kamarády elementární živočišnou silou i chlapeckou nevinností. Remarqueův voják z druhé světové války Ernest Graeber je, obdobně jako ostatní postavy tohoto románu, sám. Jako německý voják prošel Francií, prožil válku v Africe a octl se na východní frontě, kde Němci po počátečních úspěších nezadržitelně ustupují. Doma, ve zbytcích bombardovaného města, uprostřed beznaděje a fanatismu, nabývá spolu s Alžbětou schopnosti žít nový život, ale záhy musí opět odjet na vojnu. Ironicky založený román Der schwarze Obelisk (Černý obelisk) z roku 1956, líčí s využitím komických prvků období inflace v Německu a patří k nejlepším Remarqueovým dílům. Dále napsal Die Traumbude (Domov snů) -1920, Stacion am Horizont (Stanice na obzoru) -1928, Drei Kameraden (Tři kamarád) -1938, jehož námětem je život „ztacené generace" po první cvětové válce. Do popředí jsou vyzdvihnuty základní lidské hodnoty, jako je přátelství a láska ty jsou však v kontrastu s válkou. Liebe deinen Nächsten (Miluj bližního svého) -1941, Der Himmel kennt keine Günstlinge (Nebe nezná vyvolených) -1961, Die Nacht von Lissabon (Noc v Lisabonu) -1962, Schatten im Paradies (Stíny v ráji) -1971. P. Die Frau mit den goldenen Augen (Žena se zlatýma očima) - 1918 a divadelní hru Die letzte Station (Poslední stanice) -1956.