Detailně popisuje inscenační tradici Snu Martin Hilský ve studii zmíněné v předchozí poznámce.

10) O Goethově interpretaci Hamleta ve Wilhelm Meisters Lehrjahre viz: Erich Auerbach: Mimesis, Mladá fronta, Praha 1968, str.293-4

11) Miloš Korunský: Hamlet – člověk, program SD Ostrava, 1960, nestránkováno

12) Tamtéž

13) Král Lear – hra je cesta. Rozhovor Georgese Banu s Peterem Brookem, Svět a divadlo 1/99, str.66-71

14) Vladimír Just: Z Hradce na Zábradlí a zpět (III.), Literární noviny č.7, 17.2.1999, str.12

15) William Shakespeare: Antonius a Kleopatra, program k inscenaci, ND, Praha 1999, str.109

16) Tamtéž

17) Martin Hilský: Antonius a Kleopatra: text a kontext, tamtéž, str.39

18) Rozpolcenost Antonia (rozhovor s Ivanem Rajmontem), tamtéž, str. 209

19) William Shakespeare: Komedie I, Odeon, Praha 1987, přel. Alois Bejblík. Citováno podle: Robet Bernard: Stručné dějiny anglické literatury, Brána, Praha 1997, str. 43



Drama po Shakespearovi



1) Dějiny evropské civilizace II, Paseka, Praha – Litomyšl 1995, str.25, viz též Zdeněk Hron: Fénix a fontána in: Zdeněk Hron(ed.): Škola noci. Anglická renesanční a barokní poezie, Praha, ČS 1978, str.13-28

2) Škola noci (viz poznámku 1), str.18

3) Hovoříme zde o období vlády Jakuba I. (1603-25) a Karla I. Stuarta (1625-49)

4) Robet Barnard: Stručné dějiny anglické literatury, Brána, Praha 1997, str.14

5) Viz Milan Lukeš: Zběsilost v srdci, Svět a divadlo 1/99, str.54-59

6) Hlavní zápletka Dívčiny tragédie inspirovala Julia Zeyera při tvorbě jeho tragédie Neklan (1893)

7) Viz pozn.5, str.55

8) Z ohlasů Beaumontova a Fletcherova díla v Čechách zmiňme ještě Voskovcovu a Werichovu komedii Nebe na zemi (1936), inspirovanou Fletcherovou komedií Španělský kněz (The Spanish Curete, 1622)

“ název (toto slovo se v textu hry vůbec nevyskytuje a není jasné, kterou postavu vlastně označuje). Název „Pitvora“ byl navržen Břetislavem Hodkem pro 3.díl antologie Alžbětinské divadlo (Odeon, Praha 1985) a podle slov překladatele „jen s velkými rozpaky“.