Český biolog a filosof. Profesor metodologie přírodních věd na Univerzitě Karlově v Praze. Významný organizátor českého filosofického života, redaktor 'České mysli', zakladatel 'Nového Athenaea' a 'Křesťanské revue' (1927), předseda 'Jednoty filosofické' a v roce 1934 předseda VIII. světového kongresu filosofů v Praze. Před I. světovou válkou se věnoval biologii a jejím metodologickým a filosofickým aspektům. Měl blízko k vitalismu německého biologa a filosofa Hanse Driesche (1867-1941). Ve filosofii se hlásil k Masarykovu filosofickému realismu, po jehož vzoru zdůrazňoval i význam filosofie při řešení důležitých otázek společenského, národního a státního života. Náboženským zaměřením a jakožto odpůrce pozitivismu měl blízko k některým protestanským filosofům a teologům. Rozvíjel své filosofické stanovisko - dualismus ducha a hmoty. Náboženská víra a teologie podle něho překračuje hranice vědy i filosofie. Poukázal na rozhodující úlohu víry v morální řád. Zabýval se etikou, politickou situací domácí i zahraniční, otázkou národnostní, problematikou školskou, vývojem náboženského myšlení a tradiční "českou otázkou".