Horacio Quiroga životopis

Uruguayský básník, romanopisec a dramatik vyniknuvší sugestivní, zneklidňující obrazotvorností, zakladatel moderní hispanoamerické povídky. Také novinář, středoškolský profesor, fotograf, filmař, diplomat a farmář. Ve vlastním časopise 'Revista del Salto' propagoval nové umělecké a myšlenkové směry. Po nešťastném výstřelu, kterým usmrtil svého přítele, odešel v roce 1902 do Argentiny, kde spolupracoval s významným časopisem 'Caras y Caretas'. Hlavními motivy jeho tvorby je zachycení boje člověka v extrémních situacích a (jemu blízké) téma smrti, především smrti tragické, násilné, náhlé, která nečekaně a zákeřně přepadně člověka ve chvíli plného zaujetí životem. Povídkám je společná i výrazová úspornost, dramatická zkratka a působivé zakončení. Byl přesvědčen, že dítěti nemají být skrývány temné a odpudivé stránky života, protože jim pak v dospělosti nedokáže čelit. Jeho otec tragicky zahynul při lovu, nový otčím byl stižen mozkovou mrtvicí a roku 1896 se zastřelil a jeho žena Ana María spáchala sebevraždu v roce 1915. Po operaci a následném zjištění, že trpí rakovinou, vzal si v Buenos Aires život i sám Quiroga.


Anakonda (Anaconda), 1921
Bývalá láska (Pasado amor), 1929
Deník z cesty do Paříže (Diario de un viaje a París), 1900
Desatero dokonalého povídkáře (Decálogo del perfecto cuentista)
Divoch (El salvaje), 1920
Epizoda (Episodio)
Korálové útesy (Los arrecifes de coral), 1901
Na onom světě (El más allá), 1935
Návrat anakondy (Cuentos escogidos)
Nervózní fantazie (Fantasía nerviosa)
Obětované ženy (Las sacrificadas), 1921
Pohádky z pralesa (Cuentos de la selva), 1918
Povídky o lásce k smrti a šílenství (Cuentos de amor, de locura y de muerte), 1917
Pro bezesnou noc (Para una noche de insomnio)
Pronásledování (Los perseguidos), 1905
Příběh temné lásky (Historia de un amor turbio), 1908
Pustina (El desierto), 1924
Všechny povídky (Todos los cuentos)
Vyhoštěnci (Los desterrados), 1926
Zločin toho druhého (El crimen del otro), 1904.