K České koruně se přivtělovalo téměř souvislé území opírající se o 29 měst, městeček a hradů a na západě sahající až do těsné blízkosti říšského města Norimberku. Listina vyhlašovala také soudní autonomii pro obyvatele nové korunní země, v případě nedostatečného chodu spravedlnosti se mohli dovolávat českého krále. Je pravděpodobné, že i ostatní Karlovy listiny nesoucí datum korunovace nebyly vydány v Římě, ale o den později v blízkém městě Tivoli. Zde se Karel zdržel jeden den a pak přes Rieti, Terni, Aqvaspartu, Marciano, Chiusti a Motepulciano dojel 19. dubna do Sieny. V doprovodu Piera de Colombierse odjel potom Karel do Pisy, do jejích bran vjel se značně oslabeným vojskem 6. května 1355. Situace ve městě byla značně napjatá, v noci z 19. na 20. května byl založen požár v části paláce, kde bydlel Karel s císařovnou. Spasil se útěkem jen v lehkém oděvu, po městě se rozšířila zpráva, že požár založil sám císař, aby připravil obec o výzbroj v tomto paláci uskladňovanou, a že chce Pisu zaprodat Florenťanům. Císařovnu se podařilo tajně vyvést z města. Karel se sám postavil do čela vojska, v němž hlavní těžiště leželo na českém doprovodu. Povstání bylo potlačeno a proti vůdcům císař zakročil neobyčejně krutě. Po odchodu z města (24. května) se ještě čtrnáct dnů zdržel v blízké Pientrasantě. V polovině června odsud odjíždí zpět do Norimberku. V tomto svém oblíbeném městě, vzdal znovu hold zakladateli středověkého impéria, jehož jméno nesl a v jehož šlépěje nyní římskou korunovací vstoupil. Stalo se tak založením kostela k poctě Panny Marie a Ježíše Krista, který dodnes pod jménem Frauenkirche poutá svou zvláštní architekturou každého návštěvníka města. Zakládací listiny byly vydány 8. července 1355. Stavba byla svěřena s největší pravděpodobností mladému švábskému architektovi Petrovi Palréřovi, který v Norimberku odvedl své první velké rané dílo jako stavitel i sochař. Záhy na to se stal Karlovým dvorním architektem v Praze. 12. července 1355 se Karel IV. se svou družinou zastavil ke krátkému pobytu v Sulzbachu. 15. července1355 byl staven neobyčejně okázalý vjezd císařských manželů do Prahy. Brzy po příjezdu vzdal panovník hold světici, jejímuž přispění - jak věřil - už potřetí vděčil za život, založením kostela sv. Kateřiny na Novém Městě pražském s konventem mnišek řehole sv. Augustina. Po návratu do českého království došlo na řadu aktů dovršujících císařskou sankcí dosavadní stavbu "zemí Koruny české". Jevištěm těchto aktů se stal sněm svolaný do Prahy na den sv. Václava roku 1355. Zlatou bulou byly potvrzeny nástupnické nároky Jana Jindřicha z roku 1348, přičemž byl text doplněn o velmi významný dodatek.