Tím byla nástupnická otázka v případě směny obou lucemburských linií, královské i markraběcí, výslovně vyňata z jakéhokoli rozhodování zemské obce. Zlatou císařskou bulou potvrdil Karel i převtělení Budyšínska, Zhořelecka a slezských vévodství z roku 1348. 6. října 1355 nebyl přijat zákoník Mariestas Carolina. 11. listopadu 1355 přijíždí Karel do Norimberku na říšský sněm. Už na Boží hod vánoční roku 1355 mohl být vyhlášen zákon o následnictví v světském kurfiřtství, poručnictví a plnoletosti (později VII. kapitola Zlaté buly), později doplnění o zásadu neoddělitelnosti hlasu od kurfiřtské země. Když byla vyřešena otázka hlasů, nebránilo už nic tomu, aby na početně obeslaném norimberském sněmu byla 10. ledna 1356 vyhlášena ostatní ustanovení zákoníku tradičně označovaného názvem Zlatá bula. Slavnostním vyhlášením Zlaté buly norimberský sněm (aniž vyčerpal všechny body programu) prakticky skončil. (Zákonodárné dílo zde přijaté si v hlavních bodech podrželo platnost až do roku 1806) 2. února 1356 se Karel vrátil do Prahy. 25. února 1356 se uskutečnila schůzka v Rábu a o jejích výsledcích toho mnoho nevíme. Po několikatýdenním zdržení v Brně se císařští manželé počátkem dubna 1356 vrátili do Prahy. Zde už byli netrpělivě očekáváni. 29. dubna 1356 přijel do Prahy polský král Kazimír. Zdržel se zde do 6. května 1356, základem státních dohod byla především Kazimírova ratifikace úmluv z roku 1353, podle nichž se Kazimír zřekl jakýchkoli nároků na vévodství svídnicko - javorské a některé zástavy na slezském území, Karel pak zase Plocka. 1. květen 1356 byla uzavřena spojenecká smlouva. Smlouva z roku 1356 definitivně ukončila lucembursko - paistovský zápas o plskou korunu. V dubnu a květnu 1356 se Karel věnoval intenzivně domácím poměrům. Nemilou záležitostí byla vzpoura pánů z Rožmberka, pánů, kteří se podíleli na italském tažení a těšili se panovníkově přízni. V Praze 21. června 1356 se spor vyřešil smírem. Válka s Rožmberky oddálila setkání s rakouským vévodou Albrechtem II., uskutečnilo se až v červenci 1356 ve Vídni. Někdy počátkem července přijel do Prahy básník Petrarca. Na sklonku srpna 1356 vyjel z Prahy velký průvod přes Písek na Donaustauf. Císař se na hradě zdržel až do počátku října. Konečně 17. listopadu vjel císař s císařovnou s neobyčejnou slávou do Met na říšský sněm. Na pořadu byly nejdříve české záležitosti. V Metách se Karel také dozvěděl, že jeho italský pověřenec biskup Markvart byl v nešťastné bitvě s Viscontii 13. listopadu 1356 poražen a zajat. 21.