Pevné základy vzdělání nutno tudíž klást právě do obloh francouzského pobytu a při nesmírné píli a nepochybném talentu Karlově není jejich osvojení nic nepravděpodobného. Piere de Rosiéres, s největší pravděpodobností seznámil Karla s universitním prostředím. Patrně jej bral s sebou na některé z disputací a z univerzitních slavností. Uvedená forma styku s vysokým učením byla věcí výjimečnost a Karel mu vděčil za to, že poznal důležitost univerzit, jak o tom svědčí jeho pozdější živý vztah k nim.

PŘÍPRAVA NA POVOLÁNÍ KRÁLE
Z toho co bylo doposud řečeno, by bylo mylné vyvozovat, že u mladého Karla se zcela zanedbávala běžná výchova " princovská". Běžnou průpravou byl návyk různých způsobů lovu, výcvik k rytířskému klání i k boji. Nechyběla ani společenská výchova, výcvik v tanci, dvorském mravu a konverzaci.

Víme, že mladý Karel okouzloval i touto formou vystupování a že dvoření ženám mu nečinilo žádné potíže. Dále předpokládáme, že byl zasvěcován i do jakési etiky vladaření, vykreslující ideální typ křesťanského panovníka a jeho povinností. První povinností byla církvi daná teorií " vlády z Boží milosti". Další povinností panovníka byla ochrana jeho státu před útočníkem (funkce vrchního velitele) a dohled dodržováním " míru a spravedlnosti uvnitř země" (funkce nejvyššího soudce), která plynula z hlavních uvedených křesťanských ctností.

Alfou a omegou středověkého panování byla péče o rozšíření rodové moci, zahraniční politika byla v podstatě totožná s politikou rodovou. Hlavním nástrojem rodové politiky byla vedle výbojů politika sňatková. V této oblasti se ovšem panovníci neobešli bez papeže, který jim mohl udílet různé dispenze. Dohoda " trůnu a oltáře", v pozdním středověku druhá základní zásada všeho vladaření, vyrůstala ze společných zájmů a nedoporučovalo se ji používat.

ITALSKÉ ZKUŠENOSTI
Někdy na jaře 1330 se mladý Karel s Blankou, mohli sytit novými dojmy a věcmi dosud nepoznanými, vkročil král Jan na podzim tohoto roku na osudnou křižovatku lucemburské rodové politiky. 16. 9. 1330 oženil druhorozeného syna Jana Jindřicha s dcerou někdejšího českého krále, vévody korutanského a hraběte tyrolského Jindřicha- Markétou. Vzápětí na to český panovník vkročil do Itálie. V Tridentu ho zastihla zpráva, že 28. 9. 1330 zemřela v Praze ve věku 39 let královna Eliška. 8. 11. 1330 přijal král vládu nad městem Brescii. Koncem ledna 1331 došla do Lucemburska spěšná zpráva, aby se mladý Karel bez prodlení vydal do Itálie. Na cestě se ho v Pavii pokusili otrávit, obětí otravy se stalo několik Karlových předních dvorských úředníků. 15. dubna 1331 dorazil se svým průvodem do střediska otcovy moci - Parmy. 2.