Byla to vzpoura vojska v Británii, nájezdy Germánů na rýnský a dunajský limit, záplava Tiberu, zemětřesení, válka s Parthy, snad největší morová epidemie v římských dějinách, dvě markomanské války, nájezdy Maurů do Hispánie, povstání „bukolů“ v Egyptě, vzpoura uzurpátora Avidia Cassia v Sýrii ……. V tomto období byla pochopitelně zhoršená hospodářská situace, za těžkých měnových a daňových potíží. Za všech situací byla vidět jeho duševní síla, svědomitost a důslednost, čímž udivoval své okolí a vzbudil si neobyčejnou vážnost.

Byl oddán své filozofii, a proto pohlížel na svá neštěstí jako na prověrku osudu, v níž lidé prokáží svou vnitřní sílu tím, jak to dokáží přijmout a jak se s tím vyrovnají.

Z válek vyšla říše jako vítěz a zachovala si autoritu vůči vnějšímu světu. Ve správě postupoval ve stopách svých předchůdců. Dále posílil iniciativu v administrativě a v jurisdikci. Zavedl důslednou registraci občanů a to i v provinciích. Pečoval o hospodaření měst a ve snaze obecní výdaje a náklady na hry a na poselstva k němu; na východních hranicích zvýšil cla za dovoz čínského a indického hedvábí, snažil se tím omezit únikům cenností. Všude se snažil poskytnout náhradu zemi za utrpěné škody, a volil taková opatření, kterými by obyvatelstvo nebylo nadále zubožováno. Po vzoru Antonia Pia omezil stavební činnost na nutné minimum. Vůči vojsku i lidu byl velice štědrý; svou politikou „panem et circenses“ (chléb a hry) nemohl změnit i když sám vůči hrám v cirku byl lhostejný, ba dokonce k nim cítil opovržení. To se ovšem davu moc nezamlouvalo. Ani v nejtěžších dobách nemohl počítat s vlasteneckým pochopením lidu v případě, že by chtěl tuto zábavu omezit. Tato štědrost a vojenské náklady vyčerpávaly státní pokladnu a Marcus byl nucen sáhnout k inflaci.

Jako vladař projevoval své vysoké lidské kvality : dokonalé sebeovládání, mírnost, pochopení pro druhé, spravedlnost, ochotu přijmout názory ostatních. V císařské radě (consilium principis), která se za Marka stala pravým státním orgánem se soudní pravomocí, neprosazoval svá mínění za každou cenu („ nesluší se aby množství zkušených mužů ustupovala jednomu“), pro státní služby se snažil dostat z lidí jen to dobré („ bylo by pěkné, kdybychom lidi mohli mít takové, jaké bychom je chtěli mít; protože to však není možné, je třeba je takové, jací jsou, postavit na takové místo,kde by mohli nejvíce státu prospět“)

Markova smrt ve vojenském táboře ve Vindoboně r.180 byla přijata s všeobecným smutkem. Historik Héródiános (3.stol.) napsal :“Jakmile se rozšířila zpráva, že Markus zemřel, zachvátil smutek celé přítomné vojsko, stejně tak i široké vrstvy lidu. V římské říši nebylo nikoho, kdo by nepřijímal tuto zvěst se slzami v očích. Všichni jej téměř jednohlasně chválili.