V tomto politickém plánu budoucí socialistické společnosti se již v počátcích projevily aspekty, které nakonec vedly do slepé uličky. V roce 1917 vyvrcholily spory v Rusku v Únorovou revoluci. Lidé ztratili důvěru ve vládu a v cara Mikuláše II. V Petrohradě vypukly stávky a demonstrace. Vojsko se často spojovalo s demonstranty a 15.března již nebyl car schopen kontrolovat své podané a armádu, a proto abdikoval. Po té se vlády ujala tzv. Prozatimní vláda. Lenin celou situaci sleduje ze zahraničí a do Ruska se vrací 16.dubna, aby zde vydal své tzv.“Dubnové teze“. Teprve od této chvíle počíná bolševická strana mluvit plným hlasem, a což ještě vážnější, svým hlasem vlastním.Stalin byl docela jiný typ bolševika, a to jak svým psychickým ústrojím, tak i povahou své stranické práce: byl to typ pevného, teoreticky i politicky jednoduchého organisátora. Lenin se Zinověvem, jakožto pomocníkem, konal všechnu vůdčí práci. Neobyčejně odpovědné tajemnické povinnosti konala Leninova žena Krupskaja. Milejší je mi neprodlený rozkol s kýmkoli z naší strany, než bych ustoupil sociálnímu patriotismu..." Po této zdánlivě neosobní hrozbě, mířící však na určité osoby, Lenin naléhá: "Kameněv musí pochopit, že se na něho klade světově dějinná odpovědnost". Kameněv je jmenován proto, že jde o zásadní věci politiky. Měl-li by Lenin na mysli úkol praktického boje, připomenul by spíše Stalina.Na podzim odjíždí Lenin do Petrohradu,

kde hlasuje na schůzy Ústředního výboru nově vytvořené „Bolševické strany“ pro ozbrojené povstání. Povstání se také 6.listopadu uskutečňuje a na II. Sjezdu sovětů jsou schváleny Leninovy dekrety o míru a půdě. V lednu byl v Petrohradě učiněn pokus o atentát na Lenina v petrohradských ulicí, ale Lenin vyvázl živý.V některých svých názorech byl Lenin velice radikální, což se projevilo na znovuzavedení trestu smrti a několika dalších reformách.Lenina se jako politik projevoval smělostí záměru a pečlivou obezřelostí provedení. V tomto velikém revolucionáři žil pedantský notář, jenž však znal své místo a pouštěl se do sepsání svého aktu v tu chvilku, kdy to mohlo pomoci věci.