Narodil se 14.6.1798 a zemřel 25.5.1876. Byl to český historik a politik a zakladatel novodobého českého dějepisectví. První redaktor Časopisu společnosti vlasteneckého musea v Čechách. Stál u zrodu Matice české a Svatoboru roce 1862, spolku českých spisovatelů. 1829 vytvořil projekt encyklopedické edice Český archiv, který uskutečnil jeho zeť František Ladislav Rieger jako Riegrův slovník naučný. V roce 1868 položil základní kámen ke stavbě Národního divadla v Praze. Jako politik odmítal odtržení Českého království od rakouské monarchie a jeho připojení k německé říši, prosazoval austroslavistický program, požadující přeměnu mnohonárodnostní rakouské monarchie na federativní stát s rovnocennými politickými a národními právy. Patřil k hlavním stoupencům národní jednoty Čechů a Slováků. 1863 jako hlavní představitel strany staročechů vystoupil s českým státoprávním programem, založeným na přirozených historických právech národní samostatnosti, v němž nově formuloval české politické požadavky z roku 1848 (-> Idea státu rakouského ). V monumentálních Dějinách národu českého v Čechách i na Moravě navázal na Dobrovského kritickou metodu studia historických pramenů. Toto dílo koncipoval jako výklad filozofie českých dějin, jejichž smyslem byla svoboda a demokracie, vrchol spatřoval v husitství , které jako první v Evropě vyslovilo požadavek svobody svědomí , opírající se o prvotní křesťanské ideály. V duchu obrozeneckého preromantismu odvozoval národní svobodymilovnost a smysl pro demokratičnost již z prehistorie, která pro něho byla v zásadě pouze slovanská. Filozofie českých dějin byla podle osudově porušena bratrovražednou bitvou u Lipan. Ducha českých dějin oživilo až osvícenství a novým smyslem začalo naplňovat národní obrození , jehož dovršení Palacký považoval za celoživotní úkol. Vydal soubor středověkých kronik Staří letopisové čeští od roku 1378 do roku 1527. Ve 20. letech 19. století zasáhl do sporů o českou prozódii spisem Počátkové českého básnictví , obzvláště prozódie, věnoval se uměleckému překladu , zabýval se literární teorií a estetikou. Vlastní teorii filozofické estetiky vysvětlil ve spise Krasověda čili O kráse a umění, své estetické. Filozofické a literárně teoretické stati shrnul v trojdílném souboru Radhošť.